Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" ..." Zobrazit celý citát »

Kinský Radslav (1928-2008)



Waldstein

Znak – čtvrcený štít se zeleným routovým věncem, lemovaným, středním štítkem. V něm ve stříbře pod císařskou korunou černý orel se  zlatým korunovaným monogramem F. II. na hrudi. V pravém spáru drží zlatou, vzhůru obrácenou kotvu, v levém zelenou palmovou ratolest. Štítek je nahoře a dole doprovázen zlato-černě polcenými štítky lemovanými zelenými draky (Wartenberg). Hlavní štít zlatě a modře čtvrcen s dovnitř obrácenými korunovanými dvouocasými lvy opačných tinktur (Waldstein). Nad štítem hraběcí koruna z níž splývá modrý, hermelinem podšitý plášť. Klenoty zprava: 1. rostoucí modrý, zlatě korunovaný lev; pokryvadla modro-zlatá. 2. zdvojená otevřená křídla, vpravo modré a zlaté, vlevo černé se zlatými srdíčky a zlaté; pokryvadla modro-zlatá. 3. hnědá loďka, v ní zlato-černě oděný muž s veslem v bílém turbanu; pokravadla černo-zlatá. Štítlonoši: vpravo modrý, vlevo zlatý korunovaný lev.
(Almanach českých šlechtických rodů 2007)

Waldsteinové shodně s ostatními Markvartici měli v  erbu nejprve lva, později přijali čtvrcený štít, kde se střídali zlatí a modří lvi v opačně zbarvených polích, ještě později přibyly lvům na hlavách korunky a Adam z Valdštejna dostal r. 1621 doprostřed štítu císařského orla, jenž drží ve spárech kotvu a palmovou ratolest, k tomu pak v r. 1758 přibyl ještě erb Vartemberků (Jan Halada: Lexikon české šlechty, 1992)

Prvotní erb kráčející lvici přeměnili později na lva ve skoku (zlatého v modrém) a konečně položili na štít čtyřikráte s proměněnými barvami (napřed za sebou, později proti sobě). Adamovi, předku nynějších hrabat, polepšen (20. září 1621) tento erb tak, že položen na střed štítu bílý ovální štítek zeleným věnečkem ovinutý, na němž říšský orel, držící levicí ratolest palmovou, pravicí žl. kotvici a mající na prsou zl. korunu se značkou FII (klénot zl. a modré křídlo). Majestátem d. 16. srpna 1758 polepšen dotčený erb tak, že položeny nad štítek a pod něj dva štítky Vartemberské (polovičný, pravo zlatý, levo černý), ovinuté zelenou saní, nad štít položeny tři helmice se zl. korunami, na pravou dán modrý lev, na prostřední čtverá křídla složená, modré a zlaté a černé a zl. (černé posázeno 14 zl. srdíčky), na levou starý Vartemberský klénot (muž z polovice zlatý, z pol. černý, maje hlavu ovinutou bílou rouškou, drže veslo a stoje pod kolena v loďce). Na místě přikryvadel dán modrý kníž. plášť se zl. šňůrami a za štítonoše přidáni lvi modrý a zlatý. Od té doby píší se hr. z Valdšteina a z Vartemberka.
(Ottův slovník naučný)

Název rodu

Waldstein (též Valdštejn, Valdštein, Valštejn, Wallenstein)

Heslo rodu

Navzdory závisti (Invita invidia)

Původ rodu

český, Turnovsko; staročeský rod, odvozující svůj původ od Markvarticů a později rozrostlého do mnoha vnitřně členěných a bohatě potomky zastoupených větví

První zmínka

1159

Stručný vývoj rodu

Stará česká rodina (12. století) která se rozdělila do mnoha linií, ale do 20. století přežily pouze dvě; linie potomků Maximiliana († 1654) od roku 1758 nazývaná
Waldstein-Wartenberg a linie Waldstein-Arnau
která ale vymřela roku 1886 po meči. 
Linie potomků Maximiliana se dělí dvěma syny  Františka Josefa († 1722) na dvě linie. 
Mladší  Jan Josef Jiří (1709-1771)
založil tzv.  duchcovskou linii, která ale vymřela 1901 po meči. 
Starší  František Arnošt (1705-1748) 
založil tzv.  mnichovohradištskou linii
která dosud žije ve dvou větvích založených jeho vnuky. 
(Almanach českých šlechtických rodů 2007, nakladatelství  Martin)

Waldsteinové pocházejí ze starobylého rozrodu českých Markvarticů a jejich nejstarší známý předek Markvart z Waldsteina, komoří králeVladislava II., je zaznamenán už v roce 1159. Markvartici se rozdělili 
na pány z  Valdštejna, ze Zvířetic, z Michalovic a z Vartemberka
V polovině 18. století přijali Waldsteinové i jméno a erb svých vymřelých „starodávných příbuzných“ a od té doby používají titulu
„hrabě z Waldsteina, pán z Wartenbergu“. 
Pravopisná podoba jejich jména se pochopitelně během věků měnila, někdy se používala i forma Valdštein. Od ní pak pochází zvláště díky Friedrichu Schillerovi 
v Německu rozšířené Wallenstein.
Rod se už od svého počátku velmi rozvětvoval a někdy je skutečně obtížné vystopovat příbuzenské vztahy jednotlivých členů rodiny. jejich majetek se díky rozrůstání rodu velmi štěpil. Podle pověsti  Jindřich (či JanWaldstein přišel na výzvu krále Přemysla Otakara II k válečné výpravě s 24 syny. Tento legendární výjev býval později často zobrazován na rodových zámcích Waldsteinů. 
(Petr Mašek: Modrá krev, 1999)

Titulatura

1628 říšský a český hraběcí stav 
1758 rozšíření na z Waldsteina a Wartenbergu
všichni členové rodu mají národ na titul  hrabě/hraběnka

Větve rodu

Dětenští 
páni z Rotšteina
 
Zdeňkova linie 
- pošlost Lomnická 
- pošlost  Štěpanická
    - Brtničtí 
    - pošlost Skalská
    - pošlost Libšteinská
    - pošlost Hostinská 
       - Jiřík (1510 atd.)
       -  Zdeněk (1519)
       - pošlost  Hrádecká a Hradištská
(Ottův slovník naučný)

tři hlavní větve:
Dětenští Rotštejnští záhy vymírají, 
větev Zdeňka, jenž vlastnil hrad Valdštejn u Turnova, se hojně rozrostla, jedni měli statky na Hrubé Skále a později v Lomnici, další ve Vysokém, Poniklé a Štěpanicích
lomnické větve pocházejí Brtničtí V., z nich Hynek zastával vysoké úřady, bratr Jindřich držel Brtnici  a Heraltice, jeho syn  Zdeněk byl v r. 1619 zvolen stavovským direktorem v Brně
hlavní štěpanická větev se v průběhu 15. a následujícího století rozdělila do mnoha dalších rodových větví, a tak tu můžeme dešifrovat majetek  i jméno od Malé Skály, Libštejna, Újezda, Hostiného, Heřmanic, Albrechtic, Miletína, Mnichova Hradiště až po Duchcov, tak bohatě rozvětvený rod se postupně vlastnictvím nejrůznějších statků dostává do celých Čech, na Moravu, ale i do dalších historických zemí království, mnohé odnože větví zmizely v propadlišti dějin, jiné se obdivuhodně udržely
(Jan Halada: Lexikon české šlechty, 1992)

Představitelé rodu

Jméno rodu hrabat z Waldsteina je neodmyslitelně spjato s českými dějinami už devět století. Vedle proslaveného  Albrechta z Waldsteina se do českých dějin zapsala řada dalších příslušníků této rodiny, a to kladným i záporným způsobem.
Z doby husitských válek je známý  Hašek z Waldsteina (†1451) Nejprve byl zajat husitskými pražany a později se stal jejich polním hejtmanem. Přesto mu byly jeho moravské statky vypleněny jiným husitským oddílem.
V 16. století se stal vzdělaný  Hannibal Waldstein (1519-1584)rektorem frankfurtské univerzity, byl reformačně orientován a sympatizoval se vzbouřeným stavy, ale do konfliktu se přímo nezapojil. 
Na rozdíl od něj jeho příbuzný  Zdeněk Brtnický z Waldsteina (1581-1623), stavovský direktor a komorník krále Fridricha Falckého, byl po porážce na Bílé hoře odsouzen ke ztrátě všech statků i hrdla. Nakonec byl pouze uvězněn, ale za několik let v žaláři zemřel. Jeho statky se rodině už nikdy nevrátili.
Zajímavý osud měl  Henyk z Waldsteina (1568-1627) z dobrovské větve. Pan Henyk byl podporovatelem vzdělanosti a jeho zásluhou se Dobrovská škola na konci 16. století vyrovnala významným školám ve velkých městech. Podporoval také rozvoj hudby a dalších kulturních činností. Okolo roku 1610 založil v Dobrovici tiskárnu, v níž vydával latinské humanistické spisy a česká náboženská díla. Do dějin českého knihtisku se však zapsal velmi nepěknou aférou. Asi v roce 1615 vydal ve své tiskárně politický, ostře protihabsburský pamflet, jehož autorem byl Václav Magrle ze Sobíšku. Pamflet vyvola velké pobouření a soudní vyšetřování. Václav Magrle se od celé věci distancoval a prohlásil, že dílo panu Henykovi pouze půjčil k posouzení, v žádném případě ne k vytištění. 
Pan Henyk zase všechno svedl na svého tiskaře Ondřeje Mizeru a ten byl okamžitě uvězněn. Po čase, ještě před hlavním soudním líčením, jej pan Henyk z vězení vyreklamova a odvezl na Dobrovici. Protože se bál,že Mizera prozradí jeho spoluvinu, dal jej nejprve zakovat do želez a po několika dnech dokonce tajně popravit. Pak klidně rozhlásil, že tiskař Mizera uprchl. Zločin sice utajen nezůstal, tělo ubohého tiskaře bylo objeveno, ale Henyk platil různé pokuty a proces oddalova. Stavovská vzpoura jej sice zbavila strachu z královského soudu, ale po její porážce mu byl zabeven všechen majetek a Henyk uprchl do Drážďan. Boží mlýny melou snad pomalu, ale zato jistě. Do několika let byl spolu s manželkou v saské Míšni záhadně otráven a jejich jediný syn Jindřich byl jako osmnáctiletý mladík zastřelen v Drážďanech na náměstí.

Jiní Waldsteinové naopak zůstali za stavovských bouří věrni císaři a katolickému vyznání. 
Týká se to například  Adama (†1638) z hrádecké větve. Adam byl nábožensky velmi snášenlivý a „nic ke dráždění stavův podobojí nepodnikal“. Po císařově vítězství bohatě využil možnosti pobělohorských konfiskací, ale odmítl, na rozdíl od jiných Waldsteinů, povýšení do hraběcího stavu s tím, že 
je pyšný na titul českého pána a jako takový chce i zemřít
Politické dráze se věnoval  Karel Arnošt Waldstein (1661-1713), dvorní rada a mimořádný vyslanec ve Španělsku. Zde vyvíjel činorodou aktivitu na vytvoření silné protifrancouzské aliance za účasti Portugalska, Anglie a Holandska. Portugalského korunního prince hodlal oženit s některou habsburskou arcikněžnou. Při návratu do Rakouska byl Francouzi na moři zajat a na deset měsíců uvězněn.
V 17. století proslul  Emanuel Arnošt z Waldsteina (1716-1789), věnoval se církevní karieře a zakončil ji jako biskup litoměřický. V Litoměřicích zřídil nádhernou vědeckou knihovnu a neustále ji doplňoval moderní literaturou z celé Evropy. K tomu účelu měl dokonce v hlavních evropských městech své stálé agenty. Podporoval úsilí českých vědců a historiků, kteří mu z vděčnosti dedikoval četné spisy. Například Adaukt Voigt sepsal na jeho popud své známé numizmatické dílo o českých mincích, které jej proslavilo ve vědeckém světě. Biskup Waldstein shromáždil v Litoměřicích cennou numizmatickou sbírku, sloužící široké badatelské veřejnosti. V náboženských otázkách byl však, alespoň do Josefových reforem, velmi nekompromisní a netolerantvní.
Do dějin české vědy se zapsal i  František Adam Waldstein (1759-1823), původně voják, maltézský rytíř, bojovník s Turky, a později pilný botanik a autor díla o vzácných uherských rostlinách. Svůj botanický herbář pak odkázal Národnímu muzeu v Praze. Tuto instituci podporovalo i několk dalších hrabat Waldsteinů. 
V roce 1852 se stal prezidentem Společnosti Národního muzea hrabě 
Kristián Waldstein (1791-1858), 
v podstatě na toto místo dosazený vládními úřady jako „kontrolor snah tzv.ultračechů“.
Hrabě  Josef Karel Emanuel Waldstein (1755-1814), starší bratr vojáka a botanika Františka, byl sice také generálem, ale mnohem více se proslavil jako zaměstnavatel proslulého italského spisovatele a dobrodruha Giovanniho Giacoma Casanovy de Seiagalt (1725-1798). Hlavním důvodem náklonnosti hraběte Josefa ke Casanovovi byla jeho pověst znalce kabaly. Casanova dožíval svůj nevšední osud na jeho zámku v severočeském Duchcově, sepisoval své paměti a pracoval pro hraběte jako knihovník. Dnes je tato velmi cenná knihovna nesoucí stopy Casanovovy práce umístěna v expozici zámku v Mnichově Hradišti, kam ji Waldsteinové v našem století přemístili.
Hrabě  Arnošt František Waldstein (1821-1904) pochopil změny moderní doby a (na rozdíl od mnoha jiných šlechticů) začal velkoryse podnikat nejen v oblasti zemědělství a lesnictví, tradiční základně feudální ekonomiky, ale zakládal i železářské podniky, zvláště na Šťáhlavsku a podporoval vybudování několika nových železnic v Čechách.
(Petr Mašek: Modrá krev 1999)

Rodová sídla

hlavní sídla rodu: Albrechtice, Bělá pod Bezdězem, Běrunice, Blansko, Brtnice, Budenice, Čechovice, Čestice, Dětenice, Dobrovice, Doksy, Dřevohostice, Duchcov, Dymokury, Grabštejn, Heraltice, Hlušice, Horní Branná, Hostinné, Heřmanice, Hrubá Skála, Chotomiř, Chvatěruby, Jilemnice, Komorní Hrádek, Kozel, Křinec, Křivoklát, Kyšperk, Libštejn, Lomnice, Loučeň, Lovosice, Litomyšl, Malá Skála, Miletín, Milotice, Mnichovo Hradiště, Mrač, Nebílovy, Němčice, Nepokojnice, Nistějka, Nový Ronov, Poniklá, Rodov, Rožďalovice, Semčice, Sluhy, Stránov, Svatostav, Svijany, Šťáhlavy, Štěpanice, Točník, Třebíč, Úholičky, Újezd, Valdštejn, Valdštejnský palác v Praze, Valečov, Veltruby, Vchynice, Vilímovice, Vnařice, Vršovice (pražská čtvrť), Vysoký, Žebrák, Židlochovice, Zátiší, Zvířetice,  

Rodokmen rodu

Rodokmen Waldsteinové jako potomci císaře Karla IV.

Ottův slovník naučný

z Valdšteina (druhdy i z Valšteina, odkudž německé Wallenstein), příjmení slavné rodiny staročeské, která měla původ svůj od Markvarticův. Předek jejich Jaroslav z Hruštice (1234 až 1269) měl syny Beneše z Dětenic, Havla z Rohozce (tohoto syn Jarek 1322-23), Voka z Rotšteina a Zdeňka, od nichž odvozovány tři hlavní větve.

I.
Dětenští z Valdšteina 
odvozovali se od Beneše (c. 1290), jehož synem prý byl Jarek ze Solce, avšak v listech vyskytuje se r. 1323 Vok z Dětenic. Později byli tři téže větve Beneš Černý (1356-68), Beneš Bílý (1378 až 1391) a Beneš Kadeřavý († j. 1390). 
Jeden z prvních dvou měl r. 1410 Letkov.  Vok (Voksa) psal se i z D. i z Valdšteina (1392 až 1395, +j. 1407), jeho synové byli Čeněk (na Tuchoměřicích a Kocelovicích, 1407-10» † j. 1437), Jan (1410) a Zaviše (1407-62), jenž držel r. 1429 Roztoky. 
K téže pošlosti náležel také  Mikuláš Šlechtic, jenž koupil okr. r. 1388 vesnice pod Troskami. Jeho synem byl Mikeš, bezpochyby týž, který seděl r. 1414 na Brodci a r. 1431 na Bradlci a z manž. Kateřiny z Vartemberka zůstavil syna Mikše, jenž byl do r. 1456 pánem na Čtveříně. 
Bratří  Beneš a Hašek psali se napřed z Dětenic a pak z  Valdšteina. R. 1404 byli pány na Brodci (Žel. Brodě), ale ok. r. 1411 nabyli Ostroha na Moravě. 
Hašek zajat od Pražanů (1. list. 1420) u Vyšehradu a učiněn pak polním hejtmanem. Držel se jich věrně, ač mu Ostroh pleněn, byl r. 1421 v prosinci u Kutné Hory, stal se ok. r. 1423 mincmistrem na Horách Kutných a r. 1427 držel pod svým poslušenstvím Horu, Kolín, Nymburk, Čáslav a Kouřim, kolísav před tím u věrnosti. Cís. Sigmund učinil jej r. 1437 hejtmanem v Kladsku a po r. 1438 zdědil Veliš, Bradu, Veselí a Hradištko po Machně z Vartemberka, což mu král Albrecht (1439) potvrdil. Od r. 1440 míval účastenství v bězích veřejných (1440 oprávce mezi Čechy a Moravany). 
S Benešem, jenž prodal před r. 1448 Koldštýn, držel statky nedílně, avšak r. 1452 Veliš, Bradu a Veselí prodal, když byl Beneš ok. r. 1451 zemřel. Haškova (†ca. 1452) manželka byla Anna z Riesenberka. Zdá se, že oba bratří zemřeli bez dědicův mužského pohlaví. Hradištko dostalo se Skalským.

II.
Páni z Rotšteina 
pocházeli od Voka. syna Jarkova; syny Vokovými byli JarekVok a Zděnek. Vok je znám z mnohých půtek, které měl s protivníky, a ze soudův o to (1318-25). Od r. 1360 připomíná se Ješek z R., jenž byl r. 1407 místopurkrabí hradu praž. (†j. 1415, manž. Žofka). Jím tato pošlost vyhasla.

III. 
Zdeněk 
syn Jaroslava Hruštického, vyzdvihl (jak se víře podobá) hrad Valdštein (vlastně Waldenstein) u Turnova, po němž jeho potomci i strýci jejich se jmenovali. Zdeněk měl šest synův, jejichž potomstvo valně se rozmnožilo až k nerozeznání pro nás. 
Odtud vznikla pověst o plodnosti jednoho předka (Jindřicha? Jana?), jenž prý přivedl 24 svých synův bojovníkův králi Přemyslovi táhnoucímu do vojny. K tomu se vztahovaly i obrazy na jejich zámcích (ze jména Rožďalovicích). 
Synové Zdeňkovi byli  Zdeněk (1318-35), Heník (1318-23), Hynek (1318-23), Albert (1304-23), Jan (1304 až 1323) a Jarek
Poněvadž otcovská zboží mezi ně rozdělena a v potomstvu se drobila, sklesli na roveň vesnickým vladykám, ač panského stavu nikdy nezapřeli. 
Od Albrechta, jenž byl od r. 1304 hofmistrem kr. dvoru a držel Lomnici, pocházela snad  Lomnická pošlost, od Jana, jemuž král Václav hrad Stěpanice potvrdil (1304), bezpochyby Štěpanická a od této se oddělili Brtničtí. 
O sobě se vyskytují Zdeněk (1357, †j. 1360), jehož zboží v Loučkách odemřelo,  Jindřich Nistějka (1360-99), snad týž, jenž byl r. 1380 na Navarově, aPůta. Tento sice měl vl. 1362 až 1363 nějaký statek u Turnova, ale vyskytuje se již od r. 1355 na Moravě jsa ženat s Kačkou z Budčovic a skrze ni spoludržitelem Ždanic. Možná, že jeho synem byl Heník.

A. 
Pošlost Lomnická
Albrechtovi snad synové byli Hynek (1353, †1363, napřed na [Hrubé] Skále, pak na Lomnici, manž. Anna z Vartemberka), Beneš (1361 farář v Olešnici, †j. 1363), Jarek (1353-75, napřed na Chlumě, pak na Skále a Lomnici) a Jan
Tento byl r. 1362 a 1363 pánem na Chlumci a snad jest týž, který držel r. 1368 Roprechtice. 
Hynkovi synové  Jarek (1383 až 1389) a Zdeněk rozdělili se tak, že onen měl Lomnici, tento Košťálov a Olešnici. Jarek prodav Lomnici držel Železný Brod, kdež před r. 1392 zemřel. Zdeněk zemřel ok. r. 1388. Oba neměli muž. dědicův. 
Jarkovi synové byli  Albert (1375-95) a Beneš (1391-95). Albert držel Nudvojovice a najal si r. 1375 Chotěšice a Sloveč a zemřel před r. 1406. Beneš (†1395) držel Byšičky. Po Janovi Roprechtickém zůstali synové kněz JarekJan Hynek (1393).

B. 
Pošlost Stěpanická
Heník, snad syn Janův, žil ještě r. 1354 drže Vysoký, Poniklý a tuším i Štěpanice. V držení těchto zboží vyskytují se potom Zdeněk Dlouhý (1360-93), Hynek (1361 atd.) a Heník. Tento nazývá se v l. 1369-94 z Vysoké a bezpochyby jest týž jako Heník neb Heníček, který byl od r. 1383 číšníkem markraběte Jošta, r. 1401 pánem na Koldšteině (1407 slove ze Štěpanic). 
Týž zůstavil z manž. Anny syna  Hynka z Koldšteina. Tento oblíbiv si učení Husovo přišel v květnu r. 1420 do Prahy a přidal se k Pražanům. S nimi byl v říjnu před Vyšehradem. Ke konci t. r. poslán do Polska s poselstvím a r. 1421 svěřeny mu Litoměřice s klášterstvím Doksanským a Brozany. 
Od té doby vyskytuje se v mnohých bězích veřejných. R. 1426 bojoval v bitvě u Ústí a sbíral pak vojsko u Lipého, odkudž hrozil Lužici. R. 1427 navázal jednáni se stranou katolickou a dostav od ní posilu vpadl dne 6. září do Prahy, ale když se úmyslům jeho nedařilo, schoval se v jednom domě a tu zabit. 
Zboží jeho spadlo na potomstvo Hynkovo. Zdeněk byl předkem všech potomních Valdšteinů v Čechách a od Hynka pocházela pošlost Brtnická.

AA. 
Brtničtí z Valdšteina
Hynek držel v l. 1361 až 1370 Jilemnici společně s bratrem Zděnkem, od r. 1384 byl pánem na Týnci (na Moravě) a dostal od markr. Prokopa hrad Rukštein, k němuž kupoval r. 1399 okolní vesnice. 
Starý rodopisce praví o něm, že se podpisoval;  »H. z Valdšteina s železnou tabulkou (lamina, brní?), Boži přítel, všeho světa nepřítel, krále a pána svého věrný služebník«. Zemřel ok. r. 1409 a pohřben u kazatelův v Jihlavě (na sešlém náhrobku někdo četl 1212!); manž. (druhá?) Kateřina z Tepence. Dceru Markétu vdal za Sigmunda z Křizanova, který podnikl r. 1402 dobrodružný vpád z Rukšteina do Jihlavy. Kromě té měl ještě dvě dcery a tři syny. 
Jindřich, nejstarší syn (1409-22), ztrávil mládí v dobrodružství a zemřel před r. 1436. Heník, bratr jeho, vyženil před r. 1427 Židlochovice s Kateřinou z Valdeka a přikoupil věno tchyně své. Po strýci Hynkovi zdědil Koldštein, kterýž prodal před r. 1437 bratřím Benešovi a Haškovi. Také držel Drahotouš a Holštein a do r. 1450 účasten byl jednání veřejných (manž. 2. Barbora z Reichenbachu). 
Zdeněk, třetí syn (1421-50), seděl na Sádku, také držel zástavně Brtnici, u níž stavěl ok. r. 1438 nový hrad. Děle se r. 1444 se synovcem zůstavil si za díl hrady Brtnici a Rukštein (manž. Žofka z Kunštátu). Jindřich zůstavil kromě dcery Anežky (vd. ze Sovince) syny Václava (1436, †j. 1444) a Jana, jinakJindřicha. Tento obdržel r. 1444 za díl hrad Sádek a kromě toho měl Tuchoměřice v Čechách. Když r. 1449 zemřel, Sádek vedle spolku učiněného dostal se Janovi z Hradce. 
Heník měl syny  Jana (†j. 1448) a Hynka a dcery Dorotu (manž. Jiříka z Kravař), Annu a Machnu (manž. Jiříka z Landšteina), Hynek ujal Židlochovice a zemřel v l. 1480 až 1482 nemaje mužských dědicův. Zboží jeho spadlo na strýce jeho Hynka a Jindřicha. 
Zdeněk zůstavil tři syny,  Jan, syn nejstarší, vyženil s Kateřinou z Konice hrad a město Slavkov a Ždánice (tyto prodali) a domáhal se Sádku (†j. 1466). Dcera jeho Žofka vdala se za Petra z Pecinku. 
Hynek (1454-81) a Václav (1459-86), bratří jeho, drželi po polovici Brtnice (onen i Rukštein) a věrně pomáhali králi Jiří, jenž jim zastavil některé vesnice duchovní. 
Hynek držel také Starou Říši a zůstavil syny  Zdeňka (1489-1514) a Burjana (1492-1540, †j. 1544, manž. Kateřina z Ludonic). Zdeněk, syn Burjanův, držel i Budějovice, byl král. radou a hejtmanem markr. Mor. (+j.1564). Z manž. Anny z Krajku zůstavil syny Hynka (*1545) a Jindřicha a dcery. 
Hynek vzdělán byl od Petra Kodicilla a Jiříka Vávruše, byl do r. 1564 u cís. dvoru a v cizině, pak sloužil cís. Maximiliánovi II. dada se potřebovati v poselstvích. R. 1580 vyhlášen za nejv. sudí mark. Mor. a ve 2 letech podán na úřad hejtmanský, z něhož propuštěn pro nedostatek zdraví, ale zůstal nejv. komorníkem (1588). Zemřel nedlouho potom (manž. Kateřina z Kunštátu, dědička Jevišovic). 
Jindřich, bratr jeho, nabyl vzděláni v Basileji a dostal za díl Sádek r. 1550 od otce koupený (manž. Zuzana Heltovna z Kementu). Zemřel 7. záři 1589. 
Syn jeho Zdeněk, nabyv vzdělání od Borbonia, měl po otci Sádek a po strýci Brtnici a Budějovice; také držel Heraltice. R. 1619 zvolen v Brně za direktora, byl komorníkem krále Bedřicha a pro oboje odsouzen cti, statku a hrdla (1622). Poslední zmírněno na vězení, v němž r. 1624 zemřel (manž. Majdaléna z Thurnu). Zůstali po něm dva synové, z nichž jeden byl u přátel a druhý uprchl. Statky všechny přes odpor Adama z Valdšteina zabrány.

BB. 
Hlavní pošlost Štěpanická
Zdeněk Dlouhý (1360-93), r. 1377 hofmistr králové, držel hrad Štěpanice a od r. 1383 také Želez. Brod. Statky ty držel po něm Heník (1406-18), snad jeho syn. Současně žil Vok (1415-23), jenž Loučky a jiné vesnice zapsal manž. Elišce z Uhlišť. 
Po něm zůstali synové  Jan (1439-63 na Smiřičně) a Vaněk (†j. 1461, na Poniklém) a Šťastným (†j. 1476) a Jindřichem (ca. 1480) potomstvo Vokovo vyhaslo. 
Po Heníkovi následovali  Heník (1425-47) a Jan (1425-46). 
Onen drže zboží u Brodu seděl na hradě Vranově u Malé Skály Heník držel též Semily a nějaký čas Frydštein, jsa manž. Elišky z Kovaně (†j. 1478), ok. r. 1430 nabyl též hradu Ostrého a Benešova, odkudž vedl půtky do Sas. Od císaře Sigmunda obdržel r. 1437 Svijany s vesnicemi, Šestajovice a býčkovské zboží. 
Jan (†j. 1451) zůstaviv syny  Hynka (1466-92, †j.1461) a Jindřicha (1466-90) a tento syna Heníka. Tento dědlil se r. 1492 se strýcem Hynkem, při čemž dostal Hynek zboží jilemnické a Heník Štěpanice. Oba, jak se zdá, zemřeli bez muž. dědicův.
Heník Vranovský zůstavil pět synův  Jana (1456-63), BenešeHynka (1453-79), Mikuláše (1456-74, na Rohozci) a Šťastného (1453 až 1487). 
Beneš byl od krále Ladislava podán na proboštství litoměřické, stal se r. 1458 v Praze mistrem svob. umění, také byl kanovníkem kostelů pražského, olomouckého a boleslavského, později byl také proboštem v Olomouci, ke konci téhož století biskupem kaminským. Zemřel po r. 1493 (snad 1495). Pochován byl v kostelíku na zámku Zábřehu na Moravě, kdež stál v XVI. stol. jeho náhrobek již s kusým nápisem. 
Jan, Hynek a Šťastný měli potomstvo (Hostinská, Libšteinská a Skalská pošlost).

a) 
Skalská pošlost
Šťastný (1453-87) držel za svůj díl Malou Skálu a skrze manž. Anežku z Chlumu stal se spoludržitelem hradu Rychmburka. Syn jejich Jindřich (1481-1528) držel po otci Skály a po mateři (+1501) Rychmburk (+2. čce 1537). Z manž. Kateřiny ze Šumburka zůstavil syny Karla a Viléma. Onen dostal při dělení Skály, jež r. 1538 prodal, ale koupil t. r. s manž. Eliškou z Postupic hrad Polnou s Přibyslaví (+1543). Dcera jejich Kateřina, dědička Polné, vdala se (1553) za Zachariáše z Hradce. Vilém dostal hrad Rychmburk, ale účastniv se povstání r. 1546-47 propadl jej. Náhradou za to dostal Bydžov jako manství. Zemřel r. 1553 zůstaviv vdovu Mandalénu z Chlumu a syny Jindřicha a Heníka Šťastného. Tito zemřeli před r. 1570 nemajíce dědicův a Bydžov spadl na krále. 

b) 
Pošlost Libšteinská
Hynek (1453 až 1479) držel Hradištko, byl r. 1466 hofmistrem králové, od níž obdržel zástavou hrad Potštein (ca. 1474). R. 1479 převzal hrad Volkenstein v Sasích jako poručník (†j. 1482). 
Vdova jeho Anna z Kovaně vdala se po druhé za Albrechta z Kolovrat, nejv. kancléře. Po něm (†1510) zdědila se svými syny prvního manželství rozsáhlá jeho zboží Libštein, Teplici, Krupku, Ostrý, Bělou. 
Synové její  Jan a Bernart postoupili r. 1493 zboží otcovské Hradištko králi Vladislavovi a obdrželi za ně zápisně klášter Hradiště. R. 1508 koupili Navarov a v ty časy i Semily. Bernart, jenž byl v l. 1505-10 nejv. mincmistrem, držel také Kolín (1511) a ovsem s bratrem společně mnoho zboží po otčimovi. 
Hradiště postoupil s Janem r. 1512 Janovi z Boskovic a r. 1512 prodali Bělou a postoupili r. 1513 Lovosice. Také s mateří vydali Kaceřov opatu plasskému. Bernart zemřel 7. září 1517 zůstaviv potomstvo z manž. Elišky ze Smiřic (†1548). 
Po jeho smrti Jam zase prodával, a to r. 1517 vesnice Plzeňským, r. 1521 vrchnost na klášteře pod Mělníkem, r. 1523 Krupku. Rozděliv se s synovci podržel Teplici a Libštein, a onu také prodal. Zemřel ok. r. 1530 (manž. Mandaléna z Kolovrat, †c. 1540).


aa)
 
Větev na Libšteině
Po Janovi zůstali synové Václav (1528, nerozumný), VojtěchKrištofBohuše a Franta (1540, †j. 1543), kteří r. 1543 rozdělili se tak, že Vojtěch dostal Libochovany a ostatní po třetině Libšteina, avšak r. 1544 i díl Václavův rozebrali. Krištof prodal od svého dílu r. 1575 Biskoupky a ostatek spadl po jeho smrti (1576) na potomstvo Vojtěchovo (manž. Amabilie Švihovská). 
Vojtěch (†1562) zůstavil z manž. Elény z Rabšteina syny  Jana Krištofa (na Liblíně), Jana Šebestiána (na Libochovanech) a Jana Vojtěcha (na Liblině), kteří statky své prodali. Jan Vojtěch držel r. 1618 dvůr v Sýcíně (u Dobrovice), který měla r. 1622 Rozina Valdšteinská z Bernstorfu. O potomstvu všech těchto není nic známo.

bb) 
Větev Újezdská 
Albrecht Jan, synové n. Bernartovi, obdrželi od strýce Jana za svůj díl zboží ostrské (před r. 1525), o něž se r. 1528 rozdělili; onen dostal Ostrý, tento Újezd. Albrecht prodal ok. r. 1530 svůj díl a r. 1535 Ostrý bratrovi, držel r. 1539 Pšovlky, jež r. 1545 prodal (†j. 1548). 
Jan (1539 starší) zdědil r. 1548 Všejamy a zemřel r. 1548 (manž. Voršila ze Vliněvsi). Jan (mladší), syn Albrechtův, kr. rada, hejtman Menšího města praž., zdědil po strýci Újezd, jejž r. 1565 prodal. R. 1575 koupil Sedčice a v l. 1585-97 byl nejv. komorníkem. Zemřel ok. r. 1597 bezdětek a zboží jeho dostalo se Adamovi staršímu (manž. Marie z Landšteina, †1589).


c)
 
Pošlost Hostinská. Jan (1456-1506), předek hrabat nyní žijících, byl pánem na Staré, kterou v l. 1497-1506 postoupil Janovi Rašínovi směnou za Hořice. Zemřel r. 1506 zůstaviv z manž. Anny z Riesenburka syny JiříkaZdeňka a Viléma, kteří všichni měli potomstvo

1. 
Jiřík (1510 atd.) 
držel hrad Bradlec a zemřel ok. r. 1529 zůstaviv vdovu Barboru z Boskovic, která koupila r. 1539 Zaječice a v ty časy Jičíněves. Synové jejich byli  Albrecht(mladší) a Jan, kteří r. 1533 rozdělili se tak, že vzal onen Bradlec a Železnici, tento některé vesnice. Ty prodav, Jan koupil r. 1537 Břežany, na nichž věnoval manž. Kateřině Špetlovně z Janovic (1541), ale prodal je r. 1546. R. 1560 koupil Bašt. Albrecht prodal r. 1539 Bradlec a Železnici a koupil r. 1542 Tuří. Zemřel před r. 1543 zůstaviv nezletilého syna Jana, jenž zdědil po něm Tuří. Toto prodav r. 1567 koupil r. 1574 Kyšperk a od své manž. Kateřiny Andělky z Ronovce dostal Chotěšice (1585 až 1599). Zemřel ok. r. 1599 bezdětek a statek jeho dostal se strýců. 

2.
Zdeněk (1519) 
měl po otci Hořice, jež prodal a koupil r. 1521 Hostinný. Zde zemřel 29. srp. 1525 zůstaviv vdovu Voršilu z Vartemberka (†1536) a syny  JiříkaJana aZdeňka. Jen první měl stálé potomstvo. 
Jan odděliv se penězi koupil ok. r. 1548 Heřmanice. Zemřel r. 1572 odkázav statek synovci Vilémovi (manž Saloména Slavatka 1551). 
Zdeněk (154-1577) obdržel za díl polovici Hostinného, kterou r. 1552 prodal. Po své manž. Lidmile Malovce z Pacova ovdovělé Zvířetické (†1566) zdědil Sobčice; kromě toho měl Pečice. Ok. r. 1577 nabyl Králík. Zemřel před r. 1584 bezdětek a statek jeho dostal se druhé manželce Anně z Rederu (†28. srpna 1588), která se zase vdala za Bohuslava Jáchyma Hasišteinského z Lobkovic. 
Jiřík dostal při dělení polovici Hostinného (druhou polovici koupila r. 1552 manželka). Býval hejtmanem kraje Hradeckého a koupil r. 1565 Miletín. Zemřel 17. kv. 1584 a pohřben v Hostinném. (Manž. 1. Kateřina Slavatovna r. 1552, 2. Eliška z Žerotína 3. Aléna z Lobkovic 1582, †1589.) 
Zůstavil drahně dětí. Kromě pěti dcer zůstali po něm synové  Vilém (zakladatel pošlosti Heřmanské), Karel (zakladatel pošlosti Poličanské), Jan (ml., zakl. po l. Albrechtické), ZdeněkJindřichHannibalHans Krištof Bartoloměj (zakl. nynější pošlosti Hostinské). 
Při dělení 5. ún. 1590 dostal Karel Poličany, Zdeněk Rohoznici, Jindřich Borovnici, Hannibal polovici Hostinného a Sejfy, Hanuš Krištof polovici Hostinného a Bartoloměj Miletín. Zdeněk zemřel 21. říj. 1593 a pohřben v Hostinném. Jindřich založil na svém díle (Nový) zámek olešnický a zemřel 21. dub. 1600. Syn jeho  Zdeněk propadl r. 1622 Olešnici, kterou mu pak strýc jeho Albrecht jako manství propůjčil. Po jeho smrti (†j. 1633) ujat týž statek zase od knížete a vdově Anně Marii Libšteinské z Kolovrat dáno na čas Sloupno. Hannibal (*1576) koupil r. 1603 Velichovky a r. 1610 Heřmanice (od strýce Albrechta). Vzdělav se ve Frankfurtě stal se r. 1607 hejtmanem hradeckého kraje a t. r. nejv. mincmistrem. Uznávaje proto potřebu často přebývati u Hory, žádal, aby mu byl postoupen Malešov. Ten ujat zase r. 1612, protože H. se věcí k úřadu svému náležitých neujímal. Složiv úřad ten upadal v závady (snad proto, že r. 1610 císaři velikou summu půjčil). R. 1615 sahali věřitelé na Hostinný a Heřmanice, jež manželka Kateřina roz. Berkovna z Dubé vykoupila; nicméně neudržela Velichovek, jichž jí manžel postoupil. 
Hanibal byl milovník dějin, dal sestaviti veliký vývod své rodiny, jenž se posud spatřuje v Sejfích v kostele. Zemřel 21. dub. 1622 v Hradci Králové. 
Syn jeho  Vilém měl od mateře Heřmanice, které po něm spadly na otce, ale ten je prodal. Hans Krištof (*1577), dostal r. 1601 od manželky své Mandalény Sezimovny z Ústí, roz. Bořanovské, statek Rochov, koupil r. 1604 Syrovátku, r. 1607 Čermnou a r. 1609 Obědovice. Zemřel 15. dub. 1616 a jmění jeho díl uchváceno od věřitelův, díl po smrti prodán.


aaa)
 
Pošlost Heřmanská
Vilém zdědiv Heřmanice, zapsal je sice otci, ale zase je od něho obdržel za díl (1579). Před tím se oženil s Maruškou ze Smiřic (†22. čce 1593), s níž měl několik děti. Většina jich pomřela před otcem, totiž Hedvika (†1578), Adam (†1581), Mandaléna a hoch neznámého jména. Otce (†24. ún. 1595) přetrvali slavný syn  Albrecht (viz samostatně) a dcery Marie Bohunka a Kateřina Anna. Tato vdala se za Karla ze Žerotína (24. srp. 1604), avšak zemřela již 9. srp. 1605 a pohřbena v Brandýse n. O.


bbb)
 
Pošlost Poličanská
Karel (*1549) oženil se s Barborou z Knoblochsdorfu, jiz věnoval r. 1596 na Poličanech. Maje po nějaký čas poručenství nad statky nedílnými, dosti se napracoval, proto napsal na konec hostinské knihy: »Aliis servio, me ipsum contero.« Zemřel 18. květ. 1604 a pohřben v Dubenci. 
Synové jeho  Kristian Jiří Jan (mladší) zdědili po tetě Jitce (†1606) statek Dubenec. Při dělení udělány díly Dubenec, Rohoznice a Poličany. Jan zemřel před r. 1619 a Poličany spadly na Jiříka, jenž je prodal r. 1619. Kristián byv odsouzen polovice, propadl Dubenec (1622) a obdržel od svého strýce Albrechta napřed Navarov (1624) a pak Druzcov a Chřenov pod léno, které mu r. 1636 dědičně puštěny. 
Jiří propadl Rohoznici (1622) a odešed ze země zemřel bídně v Polsku (po r. 1640). Syn jeho Karel obdržel po r. 1636 za dvě třetiny otci ponechané peníze.


ccc)
 
Pošlost Albrechtická
Jan (mladší), syn Jiříkův, dostav od otce za díl peníze, odebral se do Slezska, kdež vyženil Albrechtice v Opavsku s Eliškou Supovnou z Fulšteina. Žil ještě r. 1593. Synové jeho byli Jiří (1593) a Vilém. Tento držel Albrechtice napřed s mateři a později sám. Zemřel záhy, zůstaviv vdovu Marii roz. Falkenhainovou (opět vdanou Skrbenskou a Oderskou). 
Syn jeho  Jan Krištof (1617 atd.) účastnil se povstání, pročež mu všechen jeho statek zabrán. Zůstav i potom ve službách Jana Jiři, markraběte braniborského, jat jest r. 1623 a držán ve vězení. Z něho si pomohl r. 1624, slíbiv se státi katolickým. Avšak brzo sloužil Mansfeldovi a byv zajat r. 1627 při vzetí Opavy, držen ve vězeni na hradě Skalách (Hrubé Skále), z něhož teprve r. 1629 propuštěn.


ddd)
 
Pošlost Miletinská
Bartoloměj, nejmladší syn Jiříkův, koupil r. 1600 Rodov a r. 1616 díl Litíče. Zemřel r. 1617, zůstaviv vdovu Mandalénu, roz. Bohdaneckou z Hodkova (po druhé vdanou Míčanovou z Klinšteina), která koupila r. 1620 polovici Hostinného. Miletín a Rodov koupil r. 1625 Albrecht z Valdšteina, ale po jeho smrti ponechán Mandaléně do smrti (†1654). 
Synové jejich byli  Hannibal (1637 na Dobré Vodě), Hans KrištofJiří Adam (1623) a Albrecht Pertolt (1623). Poslední dva, tuším, záhy zemřeli. 
Hans Kr. obdržel r. 1628 od knížete Albrechta statek Sejfy v manství a r. 1638 puštěn mu dědičně. Také držel Blansko, Čechovice, Hlušce a r. 1650 koupil Rožďalovice a Děteníce. R. 1632 dosáhl hraběcího stavu se všemi členy tohoto rodu (†1655). S manž. Lidmilou Markétou Kunšovnou z Lukovec vyženil Hlušce. 
Starší syn jeho  Oktavián Ladislav obdržel r. 1672 za díl Dětenice, Hlušce a Arnsdorf a koupil r. 1699 Čermnou (†16. bř. 1717). Manž. jeho Marie Anna Frant. roz. z Valdšteina držela Židlochovice, které se po ní (†23. čce 1689) dostaly dcerám M. Anně Františce (vd. z Paaru) a Rosině Kat. Isabelle (napřed Löwensteinové a pak Sinzendorfové). Třetí dcera Anna Barbora dědila Dětenice a Mcely a vdala se napřed za hrab. Küenburka a pak (1723) Karla hrab. Batthyány. 
Leopold Vilém, druhý syn Jana Krištofa, držel za díl Rožďalovice a Sejfy a r. 1686 koupil Drahenice (†1691). Z manž. Elišky hr. Khuenové z Lichtenberka zůstavil několik dcer a syny Frant. KarlaFerd. RudolfaLeopolda VilémaJana Antonína Václava Josefa
František Karel držel po otci Drahenice a zemřel r. 1701, zůstaviv z manž. M. Lidmily Libšteinské z Kolovrat dcery Marii Frant. (manž. od r. 1716 Vilém Krakovský z Kolovrat), Annu Marii Elišku (manž. od r. 1718 Josefa hrab. Serenyi) a Žofii. 
Leopold byl pánem na Arnsdorfu a zůstavil syny  ArnoštaKašpara a Antonína Jana
Jan měl manž. Annu Kateřinu z Valdšteina a zůstavil kromě pěti dcer syny  Jana KarlaJana Antonína (†1781), Emanuela Arnošta Pertolta Viléma
Emanuel (*1. čce 1716) byl kanovníkem a svět. biskupem v Praze, děkanem v Staré Boleslavi a konečně od r. 1760 biskupem litoměřickým. Jsa milovník věd, zřídił si nádhernou knihovnu a drahocennou sbírku numismatickou. Jeho působením došlo k sepsání a vydání díla A. Vojgta o českých mincí, jehož I. díl (1771) biskupovi připsán. Zemřel 7. pros. 1789. 
Václav, nejmladší syn Leopoldův, měl po otci Rožďalovice. Zemřel 6. list. 1731 a zůstavil vdovu Barboru, ovd. hrab. Pálffy (†1769), která Rožďalovice r. 1760 prodala. Synové jeho byli  František a Otto Václav (žil 1786). 
Poslední této větve byli  Josef Vincent (†4. čna 1839) a syn jeho Albrecht (†1886), kteři žili v Uhrách. 
Z těchto dvou pošlostí (bezpochyby Libšteinské) pocházeli snad  Jindřich na Stuparovicích (†1586) a Adam starší. Tento byl r. 1589 panatýrem u cís. dvora a později číšníkem, dědil panství sedčické, jež v letech 1598-99 rozprodal a koupil za to Žehušice (1601 i Bučice a Brloh). Zemřel před r. 1617. zůstaviv z manž. Veroniky Trčkovny z Lípy (vd. 1597) syna Burjana Ladislava
Tento byl c. k. nejvyšším, dědil Žehušice a maje po mateři práva k Opočnu a Smiřicům a dílem za odměnu od císaře vykázanou, obdržel v l. 1636-38 Světlou nad Sázavou (†1645, manž. Anna Marie hr. ze Starhemberka). Pro mnohé závady sáhli věřitelé na Světlou a Žehušice r. 1661 prodány. 
Synové jeho byli  Maximilián AdamFerd. RudolfPertolt Vilém Julius Arnošt. Pertolt ženil se s Kateřinou Eliškou roz. z Valdšteina, která koupila r. 1669 Bělohrad a jej manželu odkázala (†1681). K tomu koupil r. 1692 Lukavec, r. 1701 Staré Buky, Maršov a Syrovátku a měl také dvůr ve Lhotě Šarovcově. Býval hejtmanem kraje hradeckého a zemřel 31. říj. 1724, maje 87 let svého věku. Statky jeho dostaly se dcerám.

3. 
Pošlost Hrádecká a Hradišťská 
Vilém (starší), nejmladší syn Janův a bratr Jiříka Bradleckého a Zdeňka Hostinského, držel Štěpanice a Lomnici a zemřel r. 1557 (jak se zdá) u vysokém věku (manž. Apolona Černčická z Kácova). Synové jeho byli Jan (předek všech nynějších hrabat z Valdšteina), BedřichJindřich(zakladatel pošlosti Dobrovické), Zdeněk Václav
Bedřich vzav r. 1557 při dělení peníze, koupil r. 1558 Úlibice, jež r. 1568 zase prodal a zemřel 13. čce 1569, nemaje muž. dědiců (manž. Mandaléna Žehušická z Nestajova). 
Zdeněk obdržel r. 1557 při dělení Štěpanice a Jilemnici a koupil r. 1573 Dymokury. Zemřel r. 1574, zůstaviv vdovu Marií z Martinic (†1606), dceru Annu a syna Viléma. Tento bydle na Branné (novém zámku od otce vyzdviženém), vychováván od Adama z Vinoře, pod jehož dozorem přeložil první knihu spisu O potupení marností světských; ostatek dodělal Adam. Zemřel r. 1594. Máti jeho postoupila r. 1594 Štěpanice a vesnice u Křince bratrancům zemřelého a ponechala si Dymokury do života a Městec Králové dědičně. 
Václav dostal při dělení r. 1557 Lomnici a vsi klášterské u Hostinného. K tomu koupil r. 1567 Tuří a r. 1574 Hubojedy. Zemřel 20. srp. 1579, zůstaviv z manž. Elišky z Martinic (†1605) dcery Apolonu (†1631, manž. Jan ze Šternberka †1595), Ižaldu (manž. Jiřík z Oprštorfu), Marii (vd. Slavatovou) a Elišku (†1650, manž. Kašpar Melichar z Žerotína). Statky jejich Lomnice a Tuří dostaly se koupí dílem Adamovi, dílem Albrechtovi a naposled tomuto. 

a)
Pošlost Dobrovická
Jindřich (*1517), třetí syn Vilémův, dostal při dělení Všojamy, brzo potom získal Dobrovici a přikoupil r. 1559 několik blízkých vesnic, r. 1560 Čachovice, r. 1566 Struhy, r. 1572 Mikovice a r. 1575 Kuncberk s Křincem. Také držel Charvatce a Pečice. Zemřel 9. pros. 1579. (Manž. 1. Anna z Vartemberka, 2. Maruše z Lobkovic †1616). Synové jeho byli Vilém Vok Heník. Za jejich nezletilosti prodány r. 1580 Čachovice, r. 1582 Struhy. Vilém ujal otcovské statky ok. r. 1592 a r. 1594 po n. Vilémovi bratranci vsi u Křince a Štěpanice. Zemřel nedlouho potom. 
Heník nabyv po něm všech statkův otcovských, koupil r. 1599 Týnec, ale postoupil Štěpanic r. 1599 Adamovi a zdědil Chotěšice. Býval hejtmanem bolesl. kraje. R. 1610 zřídil si tiskárnu v zámku dobrovickém, a tu vytiskl t. r. tři své spisy (viz Jirečkovu Rukovět II., 305) a později přijímal do tisku i díla jiných spisovatelův. Nespokojen jsa s během věcí, jak se vyvíjely po r. 1611, sočil na tehdejší vládu a proti ní podněcoval. Vstoupil okolo r. 1614 ve spojeni s Václavem Majrlí z Sobíšku prokurátorem, a ovocem toho byl spis o událostech posledních dob, jenž tištěn v Dobrovici. R. 1616 byl první díl úplně a druhý bezmála celý vytištěn. Dílo to způsobilo nelibost u dvora, protože tu byly potupy na císaře Rudolfa a Matiáše, též pomluvy, hanění a utrhání úředníkův zemských a dvorských. Pro tu věc obesláni Heník a Majrle před císaře a tiskař Ondřej Mizera vzat do vězení na hrad pražský. Majrle sčítal všechno na Heníka a tento na Mizeru. 
Mizera byl potom propuštěn na rukojemství, aby jej zase Heník stavěl. Tento chtě zbaviti se hlavního svědka, dal jej na Dobrovici do těžkého vězení za ruce a nohy ukovati a pak času nočního beze všeho obvinění stíti. Pronesl se pak v tom, že z vězení utekl, ale brzo usvědčen ze lži, když přišli kommissaři z Prahy a na popravišti tělo Mizerovo vykopali. Heník obeslán proto r. 1617 znova, ale uprosil císaře a složil znamenitou pokutu. Aby se z vin na něho sčítaných očistil, sepsal apologii, která r. 1618 pod smyšleným jménem  Jana Pravdy Litovanského byla vytištěna (»Osvěta«, 1878). Ač k povstání r. 1618 podněcoval, přece činně nevystupoval. Po bitvě Bělohorské zůstal v Dobrovici až do února r. 1623. Když však slyšel, že propadl všechno jmění, ujel s rodinou do Drážďan. Tam zemřel ještě t. r. v květnu (manž. 1. Marie z Lobkovic, 2. Kristina Nybšička z Holtendorfu, †1623). Syn jeho Jindřich zastřelen v Drážďanech maje 18 letvěku svého. 

b) 
Pošlost Hrádecká
Jan, nejstarší syn Vilémův a předek všech nyní žijících, seděl r. 1544 na Peruci a získal t. r. Točník a Žebrák. Prodav r. 1552 tyto koupil před r. 1554 Komorní Hrádek s velikým statkem zápisným a od otce dostal za díl Štěpanice, které r. 1557 zase bratřím vydal. Potom získal r. 1558 Tryskovice, r. 1568 Chvatěruby, r. 1571 Kozomín a platě dluhy za Haugolta ze Šlejnic, dostal r. 1574 Lovosice. Jan jsa vychován ve staré víře podobojí horlivě se snažil o její udržení, ač marně. (Viz Jirečkovu Rukověť II., 305-307). Byl nejv. sudí v l. 1554-70 a pak nejv. komorníkem až do smrti. V prázdných chvílích bavíval se opisováním modliteb a řečí pobožných, které po jeho smrti tiskem vydány. Zemřel 15. čna 1576 a pohřben v Choceradech. (Manželka 1. Eliška z Krajku ovd. Lobkovská spravovala Peruc jako poručnice a v l. 1548-55 držela Toužetín, †24. dub. 1565; 2. Mandaléna z Vartemberka koupila r. 1574 Ostředek a vdala se po druhé za Jana z Lipého na Krumlově.) 
Synové  Adam (mladší) a Karel vychováni byli katolicky, kromě nich bylo několik dcer. Adam dosáhl let po r. 1584 a prodal r. 1590 s bratrem Chvatěruby. O novém roce 1591 stal se číšníkem cís. Rudolfa a r. 1592 rozdělil se s bratrem dav mu za díl Hrádek a ponechav sobě Lovosice a Tryskovice. 
Když pak Karel 14. září t. r. zemřel, zdědil Hrádek. R. 1594 dědil díl Štěpanic, k němuž získal r. 1599 díl Heníkův ponechav mu (Chotěšice) dědictví po Janovi Kyšperském. R. 1596 stal se cis. komorníkem, pak radou, koupil r. 1598 Mrač, ale prodal r. 1601 Kyšperk a r. 1606 panství štěpanické a Svojšice. (O jeho sporu s Litoměřickými strany vysazení Lovosic za městečko v »Pam. arch.« VI.) R. 1606 získal Dymokury, r. 1608 Běrunice a Veltruby a vl. 1609 až 1615 držel i Sluhy. Stav se štolbou a maršálkem kr. dvoru (1605-08), byl pak v l. 1608 až 1611 nejv. sudím a v l. 1611-19 nejv. hofmistrem. R. 1609 koupil Vchynice, r. 1611 Nepokojnice, dosáhl r. 1611 dědičně klášterství Sázavského, jež drženo ke Hrádku, a r. 1615 obdržel zápis na Židlochovice. 
Ač byl upřímným katolíkem, přece byl snášenlivý a před r. 1618 nic ke dráždění stavův podobojí nepodnikal. Za následujících bouří odjel do Budišína a tu do r. 1621 dosti nuzně jsa živ přebýval. Za odměnu věrnosti polepšen mu erb (20. záři a 13. pros. 1621), dán mu titul vysoce urozený a dosazen zase do úřadu hofmistrovského. 
O hrabství se neucházel, chtě zemříti jako český pán. Konfiskace vydatně využitkoval. Koupil r. 1622 všecky statky po Václavovi starším Berkovi, z nichž podržel si jen Loučeň, Chotomíř, r. 1623 vyměnil si za statky Berkovské Dobrovici, Pečice, Kuncberk s Křincem, Semčice, Rožďalovice, Nový Ronov, Dětenice a Újezdec, koupil Vinařice, Ledce, Budenice. Od r. 1627 do smrti byl nejvyš. purkrabím. Zemřel 24. srp. 1638 a pohřben u sv. Víta (1. manž. Eliška Brtnická z [z Valdšteina], †1614. 2. Johanka Emilie z Žerotína na Lomnici vd. 11. ledna 1615). 
Kateřina, sestra Adamova, byla vdána napřed za Smila Osovského z Doubravice (†1613) a po druhé (od r. 1614) za Karla z Žerotína (†1636). Po prvním manželu zdědila Třebíč s rozsáhlým panstvím, jež ustanovila (6. ún. 1637) nápadním statkem pro nejstaršího z potomstva Adamova. Zemřela nedlouho před svým bratrem (po vánocích r. 1637 ještě žila; zajímavé její listy uveřejnil Fr. Dvorský). 
Adamovi synové byli  RudolfMaximilián (předek nynějších), Pertolt (†1632 u Lützenu), Jan Viktorin Karel Ferdinand

1. 
Rudolf 
ujal Třebíč a dostal r. 1638 za díl Židlochovice. R. 1638 stal se dvorským maršálkem a zemřel r. 1640 zůstaviv z manž. Zdislavy ze Sezimova Ústi synaFrantiška Adama, jenž zemřel r. 1666. Po jeho smrti přešla Třebíč na nejstarší z větve Hradištské a Židlochovice dostaly se dceři M. Anně Františce (†13. čce 1689) vdané za Oktaviána Ladislava z Valdšteina. 

2. 
Karel Ferdinand 
obdržel r. 1638 (jsa nezletilý) za díl Lovosice s připojenými statky, Rožďalovice, Dětenice a dům ve Velvařích. Máti jeho prodala r. 1646 Chotomíř, on sám r. 1647 Trnovany, r. 1650 Rožďalovice a Dětenice, též Vinoř a r. 1655 Lovosice. Za to koupil r. 1655 Chroustovice a Zaječice, ale prohospodařil tyto (1661) a jedině Chroustovice si udržela manž. jeho Alžběta Barbora Berkovna z Dubé, ale prodala je již r. 1663. Byl c. k. nejv. vachtmistrem. 

3.
Větev Hrádecká
Jan Viktorin (jsa nezletilý) obdržel r. 1638 při dělení Komorní Hrádek se Sázavou, Kuncberk a Nový Ronov. Z těch přišel r. 1648 o Mrač pro dluhy, prodal r. 1650 Kuncberk a r. 1663 Sázavu; za to koupil r. 1663 Hradenín. Zemřel před r. 1673. Synové jeho byli Adam Maximilián (nejv. vachtmistr), Jan Karel Ferdinand Karel (†1696, rytíř řádu sv. Jana). 
Prostřední z nich ujal r. 1673 Hrádek a Hradenín, ale prodal r. 1693 Ostředek. Týž zůstavil z manž. Anny M. Švihovské dcery Annu Kateřinu (†1745, manž. Jan Ant. z Valdšteina) a M. Rosalii a syny  Jana Václava Karla Podivína. Onen (kanovník olomoucký a probošt staroboleslavský) ujal Hrádek, jejž r. 1713 prodal. 

4.
Pošlost Hradištská

Maximilián, druhý syn Adamův a předek všech nyní žijících, zalíbil se strýci svému knížeti Albrechtovi, jenž jej obmýšlel učiniti svým nástupcem. R. 1624 dal mu v léno Hradiště, Svijany, Studénku a Zvířetice a r. 1627 mu je dědičně postoupil. Byl kr. radou, komorníkem a mladého krále štolbou a získal r. 1627 Vršovice, majestátem d. 18. ún. 1628 povýšen na říš. hraběte a jiným majestátem 21. říj. 1628 dostal se všemi bratřími hrabský stav pro Čechy.
R. 1633 koupil od strýce Albrechta Grabštein. Ten a předešlé statky (mimo Vršovice) jemu po zavraždění knížete ponechány a za jiné své nároky dostal Skály (Hrubou Sk.). Postoupiv Grabštein císaři dostal za to r. 1638 Milotice, dům Valdšteinský v Praze a r. 1646 Dřevohostice. Při dělení otcovské pozůstalosti dostal Dobrovici a Vinařice s přip. statky a Loučeň. S druhou manž. vyženil Duchcov. Zemřel 19. ún. 1654. (Manž. 1. Kateřina z Harrachu, 1628, 2. M. Polyxena z Talmberka, vdova a dědička po Frant. Josefovi z Lobkovic, †1651, 3. Maximiliána ze Salmu a Neuburka.) Synové jeho byli Ferdinand Arnošt, František Augustin, Karel Ferdinand, Jan Bedřich (a dcery). František držel za díl Dobrovici, v l. 1666-84 Třebíč a po Zbynce z Valdšteina roz. z Kolovrat zdědil Libkovice a Lubenec (1681). Byl hejtmanem nad hačíři, pak dvorským maršálkem a zemřel r. 1684.
Jan (*1644) oddav se stavu duchovnímu dostal za díl Duchcov. R. 1668 jmenován biskupem hradeckým, r. 1675 stal se arcibiskupem. Po bratru zdědil Libkovice, jež r. 1693 prodal. Zemřel 3. čna 1694, zřídiv svěřenství z Duchcova a Hor. Litvínova. Od jeho bratří pocházely dvě větve:

a) Karel Ferdinand (*1634)
držel Hradiště, Svijany, Loučeň a Velký Újezd a v l. 1684 až 1702 byl držitelem Třebíče. Získav Benešov prodal r. 1675 Hradiště synovci. Byl říš. dv. radou, štolbou, pak nejv. hofmistrem u císařovny vdovy Eleonory (až do r. 1686), pak nejv. hofmistrem u panující císařovny, r. 1678 tajným a r. 1690 konf. radou, vyslancem v Anglii a Polsku (1683) a r. 1676 vyznamenán řádem zl. rouna. Zemřel ve Vídni 9. dub. 1702 (manž. M. Eliška z Harrachu †1710).
Syn jeho Karel Arnošt (*1661) byl pánem na Svijanech a v l. 1702-13 držitelem Třebíče. Býval r. 1689 říš. dv. radou, mimořád. vyslancem ve Španělích, r. 1693 v Savojsku, r. 1695 v Braniborsku, jmenován r. 1697 tajným radou a vyznamenán r. 1698 řádem zlatého rouna. R. 1703 jmenován ministerským vyslancem ve Francii a odebrav se do Portugalska pracoval tu o spolky proti Francii a o sňatek následníka s některou arcikněžnou.
Vraceje se zajat jest od Francouzů a držán ve vazbě (Vincennes) po 10 měsícův. R. 1704 stal se u dvora nejv. maršálkem, r. 1708 nejv. hofmistrem císařovny Viléminy, r. 1709 nejv. komorníkem a konfer. radou. Zemřel 7. led. 1713; manž. M. Terezie hrab. z Losensteina (od 1686). Jediný jeho syn Jan Josef zemřel nedlouho po r. 1712 a Svijany dostaly se sestrám Eleonoře (vd. z Valdšteina), M. Josefě (vd. 1. Thunové, 2.Laguaskové) a Karolíně, které je r. 1714 prodaly.

b) Větev Hradištská
Ferdinand Arnošt, nejstarší syn Maximiliánův, stal se c. k. kom. a appellač. radou, byl c. k. vyslancem k uzavření Vestfálského míru, r. 1650 jmenován soudcem zemským, pak byl říš. dv. radou a praesidentem nad appellacími, stal se r. 1651 nejv. sudím a r. 1652 nejv. komorníkem a místodržícím král. Českého. R. 1652 koupil Valečov, maje již od otce Zvířetice a Studénku, r. 1654 Kněžmost a po otci dostal Skály. Vyzdvihl znova klášter v Turnově a zemřel 21. květ. 1656 (manž. 1. Filiberta z Modruz 1644, 2. Eleonora z Rottalu 1650).
Ze tří synův jeho dosáhl plnoletosti jediný Arnošt Josef, ujal (1674) po otci Hradiště, Studenku, Valečov, Kněžmost, Skály s Turnovem a dům v Praze a po mateři Běškovice a Stiřín. R. 1675 koupil Hradiště, r. 1678 Bělou, Cetno a Dol. Malobratřice, r. 1680 Doksy a Bezděz (prodav Běškovice), r. 1685 Křivoklát a Nižburk, t. r. zdědil Dobrovici (po Frant. Augustinovi). Z toho prodal r. 1693 Cetno, r. 1695 Zásadku a Kocňovice. Byl c. k. radou, kom. místodržícím, r. 1692 druhým kommissařem sněmovním, r. 1708 (necelý měsíc) nejv. hofmistrem král. Čes. Zemřel v Praze 27. čna 1708 (manž. M. Anna z Kokořova vd. 1679, †25. list. 1687). Syny zůstavil dva.
Mladší syn Jan Josef (*1684) dědil r. 1694 po arcibiskupovi Duchcov s Litvínovem a z otcovského statku dostal se mu Křivoklát s Nižburkem a příp. statky a v letech 1713-31 držel seniorát třebíčský. Byl c. k. radou, kom. nejvyšším, děd. kráječem, od r. 1720 nejv. maršálkem král. Čes., r. 1728 princip. kommissařem sněmovním. Zemřel 22. dubna 1731 (manž. od r. 1706 Eleonora z Valdšteina). Skrze dceru jeho M. Annu dostal se Křivoklát v držení manž. jejího Jos. Viléma z Fürstenberka (žen. 1723, †1762).
Frant. Josef, starší syn Arnoštův (*1680), držel Hradiště, Zvířetice, Doksy, Bělou, Skálu, Kom. Hrádek a Svijany, v l. 1713-19 také Byšice. Byl c. k. radou, kom., v l. 1714-19 dvorským sudím král. Čes. a místodržícím, od r. 1719 hejtmanem zemským na Moravě. Zemřel 24. ún. 1722, manž. M. Markéta Černínka z Chuděnic (*1689-†1736). Skrze syny jeho vznikly dvě nové větve:

I. Hradištska větev
František Arnošt, starší syn (*1706), držel Hradiště a statky v Boleslavsku, v l. 1731-48 byl také pánem na Třebíči a zemřel r. 1748 (manž. M. Eliška lantkr. z Fürstenberka +22. led. 1767). Vincent, syn jeho (*1731), obdržel majestátem d. 16. srpna 1758 pro sebe a strýce svého právo, aby erb a jméno pánů z Vartemberka připojil ke svým.
Kromě statkův otcovských držel v l. 1775-97 Třebíč. Byl c. k. tajným radou a zemřel 10. dub. 1797 (manž. Žofie hr. ze Šternberka †16. led. 1803). Skrze jeho dva syny vznikly dvě větve nové.

A.
Arnošt Filip
starší syn Vincentův (*1764), držel statky v Boleslavsku a v letech 1823-32 také Třebíč. Byl c. k. kom., skut. taj. radou a majorem a zemřel 13. srp. 1832 (manž. Antonie hr. Desfours). Syn jehoKristián (*1794) měl po otci statky v Boleslavsku, zdědiv jiz r. 1816 panství šťahlavské. Byl c. k. kom., skut. tajným radou, praesidentem Musea král. Čes., čes. spolku lesnického, vyznamenán byl velikým křižem řádu Leopoldova a zemřel 24. pros. 1858 (manž. Marie hr. z Thunu vd. 14. kv. 1817, †20. led. 1861).
Kromě několika dcer zůstavil syny Arnošta Frant., Kristiána Josefa Arnošta (*1824, FML., člena panské sněmovny do života). Arnošt ujal otcovské statky a podle cís. svolení (1858) otci daného zřídil rodinné svěřenství z Hradiště, Bělé, Nového Beršteina a Šťahlav s přip. statky a domu Valdšteinského na Malé straně (1860)' Kromě toho držel v Uhřích (kdež byl magnatem) panství a statky Boros-Sebes, Manyasza, Szelesan a Ravnou.
Byl c. k. kom., tajným radou, rytířem zl. rouna, dědičným členem panské sněmovny. O zvelebení svých statků jak ve příčině zemědělství a lesnictví, tak i ve příčině průmyslu na Šťahlavsku horlivě pečoval. Zemřel r. 1904 (manž. 1. Anna kn. ze Schwarzenberka vd.14. kv.1848, †11.ún. 1849, 2. Marie Leopoldina kn. ze Schwarzenberka vd. 23. čna 1851).
Synové z obojího manželství Arnošt Karel Kristián (*4. ún. 1849), Karel (*1861, †3. čce 1884 při jízdě ve vlaku sev. od Tábora), Adolf (*1863).

B.
Emanuel Frant (*1770)
mladší syn Vincentův, byl c. k podplukovníkem a zemřel 12. čce 1803. Starší jeho syn Vincent(*1800) držel Třebíč a získal r. 1829 statký Proseč, Obořiště a Vlasenici, jež prodal r. 1837 manž. své Vincencii roz. hrab. Fuchsové (†1866). Zemřel 16. bř. 1867; zůstaviv (kromě dcery) syny Emanuela Arnošta (*1827, †16. led.1880) a Albrechta (*1832, †12. dub. 1894), z nichž onen měl potomstvo (syn Ferdinand *1874). Adam Emanuel (*1803), mladší syn Emanuelův, byl c. k. kom. a plukovníkem a zemřel 28. list. 1849.
Synové jeho byli František (*1834, †30. dub. 1887, pán na Úholičkách, c. k. kom. a major), Josef (*1836) a Emanuel (*1840, †13. list. 1894), pán na Česticích a Dřešínku. Po všech zůstalo mužské a ženské potomstvo. Zdeněk (*1862), syn Františkův, držitel Úholiček, byl poslancem na sněmě král. Čes.

II. Duchcovská větev
Frant. Josef Jiří (*24. dub. 1709), c. k. skut. tajný rada, obdržel za díl otcovský Skálu s Turnovem, Kom. Hrádek (tento prodal r. 1733), Loukovec, Loučky, Záluží u Mostu, držel svěřenství duchcovské s H. Litvínovem a seniorát třebíčský. Dne 24. dub. 1729 oženil se s M. Josefou hrab. z Trauttmansdorffu, která zdědila po svém otci Litomyšl. Když tato 12.říj. 1757 zemřela, ujal na krátký čas Litomyšl pro svého syna, ale vstoupil r. 1760 do řehole kapucínův. Zemřel 6. ún. 1771. Kromě dcer zůstavil syny Emanuela Filiberta (*1731) a Jiří Kristiána(*1743).

1.
Emanuel
c. k. skut. tajný rada, držel Duchcov, po otci za díl Skálu a Svijany s Loukovcem a Sychrovem a v l. 1760-75 držel také Třebíč. Zemřel 26. květ. 1775 (manž. M. Anna kn. z Liechtensteina vd. 21. kv. 1754). Synové jeho byli Karel Josef neb Josef Karel (*1755), Jan Bedřich (kanovnik v Augšpurce a Kostnici), Frant. Adam (*1759) a Ferdinand (*1762, rytíř Něm. řádu, †26. kv. 1823).
Nejstarší ujal Duchcov a statky otcovské a v l. 1802-14 držel také Třebíč. Byl c. k. kom., generál pol. vachtmistr a zemřel neženat 17. bř. 1814. Jmění jeho spadlo všechno na Františka. Tento byl rytířem maltánským a oddav se vojenství, bojoval v l. 1787-89 v turecké válce a stav se rytmistrem, vystoupil z vojska.
Ve francouzských válkách po dvakráte sloužil zase vojensky (naposled jako podplukovník). Se zálibou pěstoval botaniku a v té příčině cestoval po Uhrách s Kitaibelem, s nimž vydal dílo: Descriptiones et icones plantarum rariarum Hungariae (Víd., 1802 až 1812, 3 sv.). Zdědiv r. 1814 všechen statek po bratrovi, prodal r. 1820 Svijany s Loukovcem a Sychrovem a r. 1821 Hrubou Skálu, podržev si ovšem Duchcov a Třebíč. Zemřel l r. 1823. Duchcov spadl po něm na bratrance.

2.
Jiří Kristián

ujal r. 1765 Litomyšl, došed let, byl c. k. kom., skut. taj. radou a zemřel 6. list. 1791 (manž. Alžběta Korficova z Ulfeldu †27. led. 1791). Kromě čtyř dcer přečkali jej synové Jiří Josef (*1768), Emamanuel Jan (*1773) a František Josef (*1776).
Nejmladší oddav se vojenství, bojoval r. 1796 ve Vlaších a tu 2. září padl. Jiří vstoupiv do c. k. vojska, bojoval v l. 1788 až 1789 v Uhrách. Vystoupiv ujal r. 1792 Litomyšl, k níž zdědil r. 1823 Duchcov a Litvínov. Zemřel 26. dub. 1825 (manž. Františka z Hohenfeldu vd. 1792, +27. čna 1831). Jediný jeho syn Antonín (*1793) držel Duchcov a Litomyšl a od r. 1832 také Třebíč. V mladších letech účasten byl válek francouzských, jsa naposled c. k. majorem. Zemřelr. 1848 (manž. Kajetána z Fünfkirchen vd. 1817).
Syn jeho Jiří (*1818) držel Duchcov a zemřel 6. čce 1854 (manž. Antonie Boudova, držitelka Liblic, zase vdaná od r. 1868 za hr. Albrechta, †1894). Synové Jiřího byli Vladislav (*1850) aJiří (*1853) a onoho syn Jiří Jan (*1875). Emanuel (*1773, †1829) měl syny Alberta (*1802, c. k. kom. a generálmajora) a Jana (*1809).
Tento držel Třebíč a v Uhrách Nagy Megyer, byl dr. phil. et jur., c. k. kom. a taj. radou a praesidentem kr. uherské kommissí pro výtvarná umění. Zemřel bezdětek 3. čna 1876 Rodině hrabat z Valdšteina náleží úřad děd. kraječe v král. Čes., jenž jim byl udělen od cís. Ferdinanda III. po Sezimách z Ústí.

Sčk.
(Ottův slovník naučný)

Rod Waldstein na webu Historická šlechta

Zobrazit vše co se týká rodu Waldstein





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta