Šlechta (sthněm. slahta = rod),  souhrn osob, již zrozením svým nad široké vrstvy lidu povznesených a různých předností požívajících.

Jakkoliv existence šlechty vůbec odporuje přirozené rovnosti lidí a pokládati se musí za útvar prvotním řádům společenským neznámý, přece shledáváme se se zjevem tímto u veškerých takřka národů, jejichž společenské řády nám jsou známy.
O příčinách vzniku útvaru toho stanoviti lze namnoze jen domněnky: v bájích některých národů, na př. Germanů, božský přímo původ šlechtě se připisuje; udatenství ve válce, věhlas v národních shromážděních, služba božstvu a p. momenty podporovaly vznik tento, přenášení pak poct, vynikajícím osobám přiznávaných, i na potomky jejich přispívalo k ustálení názorův o vyvýšenosti jednotlivých rodin i rodů nad jinými. 
(Ottův slovník naučný)


Přečtěte si další informace:  ŠLECHTA V JEDNOTLIVÝCH ZEMÍCH

Titul u muže	Poznámka	Poznámky	Titul u ženy
císař	-	-	císařovna
car	Titul se používá v pravoslavných zemích a je totožným ekvivalentem Císaře	-	carevna
král	-	-	královna
arcivévoda	-	-	arcivévodkyně
velkovévoda	-	-	velkovévodkyně
vévoda	-	-	vévodkyně
velkokníže	-	-	velkokněžna
kníže	-	-	kněžna
markýz	-	-	markýza
hrabě	-	-	hraběnka
vikomt	-	-	komtesa
baron	-	-	baronka
baronet	-	-	x
lord	-	-	lady
rytíř	-	-	x
zeman	-	-	x
vladyka	-	-	x
panoš	-	-	x

(převzato z Wikipedie, otevřené encyklopedie)

Šlechtický titul je titul udělovaný zejména v monarchiích za zásluhy panovníkem, který je tzv. fons honorum. Udělením šlechtického titulu se osoba, a zpravidla i její potomci, stávají členy aristokracie.
S udělením šlechtického titulu bývala spojená privilegia, jako je právo nosit erb, právo pečetit červeným či zeleným voskem a účast na správě státu.
V českých zemích do r. 1848 mohl pouze šlechtic zasedat v zemském sněmu, vlastnit deskový statek či mohl vykonávat určité úřady.


Titul (z lat. titulus), název, nadpis (na př. knihy), obzvláště čestný název, jaký které osobě podle jejího stavu, hodnosti neb úřadu přísluší.

Uvádíme na př. některé nejdůležitější tituly u nás:
•  císaři náleží titul Veličenstvo
•  arciknížeti císařská Výsost
•  knížeti Jasnost
•  náčelníku mediatisovaných rodů hraběcích Osvícenost
•  hraběti hraběcí Milost
•  kardinálu arcibiskupu Eminencí 
•  arcibiskupu nebo biskupu arcibiskupská n. biskupská Milost
•  praelátovi, opatovi a kanovníkovi Důstojnost
•  tajnému radovi a ve vojsku polnímu podmaršálkovi Excellence
•  rektoru vysoké školy Magnificence
•  děkanu fakulty Spectabilis atd. 

(Ottův slovník naučný)

Léno, též manství (něm. Lehn, Lehen; lat. feudum,. feodum, franc. fief), nazývala se za dob feudální soustavy cizí věc (nejčastěji pozemky), k níž držiteli (manovi, vasallovi) náleželo obsáhlé právo dědičného užívání na základě zásad tak zv. lenního čili manského práva. Léno církevní (feudum ecclesiasticum) po smysle přesném jest dobrovolné a trvalé propůjčení nemovitého statku církevního nebo zboží tomuto rovného v nedokonalé vlastnictví něčí pod určitými podmínkami; dán-li statek světský pod léno osobám duchovním anebo propůjčen-li statek světský osobou duchovní, jest lénem církevním ve smyslu širším.
Vedle významu daného jménem léno církevní označuje se též statek pod léno daný a též právní poměr, jenž z propůjčení lenního vyplývá a dotýká se i lenních pánů (dominus feudi, d. directus) i manů (vasallus, feudatarius) vzájemnými právy a povinnostmi. Souhrn práv a závazků-pokud pánům svědčí-zove se lenním panstvím, pokud pak manům přísluší, manskou povinností; oněm zůstává na lénu vlastnictví (aominium directum), těmto postoupeno na něm vlastnictví neúplné (dominium utile), oběma pak stranám uložena lenná věrnost (fidelitas), jíž zavázán jest pán manům v záštitu, tito pak pánovi v ochranu života, cti a zboží. Puštění nějakého statku v léno církevní (in feudum datio, infeudatio) dálo se investiturou, při níž osoby duchovní investovány podáním žezla, symbolu to propůjčeného vlastnictví na lenném statku; při tom skládána též lenní přísaha. Propůjčení statku církevního, mající povahu zcizování, záviselo vždy na zákonech, jež vůbec dány byly o zcizování zboží církevního. Porušení svazku lenního, zv. felonií, mělo za následek ztrátu léna.

(Ottův slovník naučný)

Mediatisace, mediatisování, slove akt, jímž území aneb kníže souverenní stává se podřízeným některého jiného státu. Původ slova mediatisace leží v právních pojmech staré říše Německé, v níž rozeznávali se stavové bezprostřední (immediatní, reichsunmittelbar), t. j. podřízení pouze a tedy bezprostředně císaři jako hlavě říše, a mediatní, podřízení v první řadě jinému pánu a tudíž prostředně stojící pod císařem. Když v míru lunévillském r. 1801 levé Porýní odstoupeno Francii, měli knížata, kteří tím utrpěli ztráty, obdržeti náhradu na pravém břehu Rýna, a to jednak saekularisací knížectví duchovních, jednak mediatisací menších území světských. Toto odškodnění provedl t. zv. Reichsdeputationshauptschluss (25. ún. 1803); další mediatisace provedeny aktou spolku rýnského (1806) a pak v době války o svobodu. Tak byla mediatisována všechna říšská města až na tři, veškero říšské rytířstvo a 72 říšská knížata a hrabata (na př. Fürstenberkové, Schwarzenberkové, Leiningenové, Hohenlohové, Schönburkové, Wittgensteinové a j.).
Nyní se těmto mediatisovaným knížecím a hraběcím rodům říká Standesherren.

(Ottův slovník naučný)