Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" Stačí nám, aby se svoboda projevu ustálila natolik, aby každý mohl nazvat zajíce zajícem, hraběte hrabětem či kejklíře kejklířem, aniž..." Zobrazit celý citát »

Kinský Radslav (1928-2008)



Rodinné foto

02. 09. 2010 | Antonín Tichý | Autor píše

KRKONOŠE - měsíčník o přírodě a lidech

Dne 28. července 1914 začala světová válka, která byla až po vypuknutí dalších globálních válečných hrůz minulého století označena jako první. Teprve téměř po sto letech se badatelé začínají objektivně zajímat o účast téměř 1,4 milionu obyvatel českých zemí v armádě Rakousko - Uherské monarchie, z nichž podle nepřesných odhadů jich zhruba 138 tisíc padlo. Armáda nově vzniklého Československa se systematicky distancovala od všeho „rakušanství" a budovala svou existenci na základě bojových tradic legií. Dějiny píší vítězové, a tak ponechme stranou z principiálně vojenského hlediska jejich morální kredit a zůstaňme u strohého faktu, že i ti příslušníci ozbrojených sil, kteří splnili svou vojenskou přísahu a setrvali věrni císaři až do hořkého konce, si zaslouží naši pozornost. Zvláště, když všichni bez rozdílu byli výnosem číslo 746 JCV Karla ke dni 1. listopadu 1918 uvolněni ze služeb jeho majestátu a mnozí sloužili nadále v československém vojsku.

Na vzácném dochovaném snímku jsou tři sourozenci z rodiny významného textilního podnikatele v trutnovském regionu, majitele lnářského komplexu a rodinné vily v Poříčí, Maxmiliana Walzela rytíře z Wiesentreu (3. 1. 1855 - 19. 6. 1933). Zleva sedí mladší z bratrů Clemens Walzel z Wiesentreu (5. 3. 1887 - 30. 1. 1919) v uniformě nadporučíka ženijního vojska s bronzovou vojenskou záslužnou medailí Signum laudis udělenou v roce 1914. Pouhý rok před tím se oženil s mladičkou, teprve sedmnáctiletou krasavicí Rosou Piette - Rivage, dědičkou významného podílu na rodinné papírenské firmě ze Svobody nad Úpou. Zemřel krátce po demobilizaci na následky válečných útrap. Vpravo je MUDr. Peter Walzel z Wiesentreu (28. 12. 1882 - 26. 11. 1937) v zeměbraneckém stejnokroji lékařského asistenta s frajersky nepředpisovou „Karl-Bluse", v té době sloužící u speciálního lazaretního vlaku C suverénního řádu Maltézských rytířů, s rytířským řádem Františka Josefa I. a stříbrnou a bronzovou záslužnou vojenskou medailí Signum laudis - vše na vojenských stuhách. Později se stal, stejně jako jeho syn Clemens, vyhlášeným chirurgem a profesorem na univerzitě ve Štýrském Hradci. V medicině pokračují i další jeho potomci o čemž svědčí četný výskyt hesla MUDr. Walzel von Wiesentreu na internetu. S rukávovým odznakem a čestnou medailí za zásluhy o Červený kříž na motýlkové válečné stuze pro dámy na šatech zdravotní sestry je benjamínek Marie (6. 9. 1888 - 21. 6. 1962), kterou bratři důvěrně oslovovali Mirja. Ta se po skončení války v roce 1919 provdala za Rudolfa Wannenmachera, který oficiálně řídil Walzelovy podniky v zastoupení ostatních podílníků. Snímek lze podle černých pásek na rukávech obou aktivních vojáků bezpečně situovat do období krátce po smrti předposledního císaře válčící Podunajské monarchie Františka Josefa I.

In.: Krkonoše - Jizerské hory 2010/9

Převzato ze serveru  www.freiheit.cz


Antonín Tichý, 02. 09. 2010

e-mail: tentonda@volny.cz

Všechny články autora




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta