Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" Dnes existuje nové slovo komunismus. Ale to jenom je jiné slovo pro krádež." Zobrazit celý citát »

Waldstein Jiří Antonín (1818-1854)



Kolowrat-Libštejnský, František Antonín, *1778 † 1861, státní ministr

29. 10. 2016 | Redakce | Osobnosti

***
František Antonín hrabě Kolowrat-Libštejnský , *31.1.1778, Praha † 4.4.1836 Vídeň). Český a rakouský  státník. Byl  členem Císařské rady císaře Ferdinanda I., rytířem Řádu zlatého rouna a posledním mužským příslušníkem libštejnské větve Kolowratů. Patřil k zakladatelům Národního muzea a mecenášem české vědy.
(Německy: Graf Franz Anton von Kolowrat-Liebsteinsky).

***
František Antonín pocházel z rodu vysoké české šlechty a od svých třiceti let se angažoval v zemské politice. Byl zprvu pražským hejtmanem a v letech 1807-1810 policejním hejtmanem. Od roku 1811 do roku 1826 byl nejvyšším purkrabím pražským, tedy rakouským místodržícím v Čechách. Kromě rodné němčiny zčásti zvládl český jazyk, ale nemluvil jím. Přesto byl zemským patriotem a obdivovatelem i mecenášem české vědy a kultury. Stal se dokonce prezidentem Královské české společnosti nauk.  Zejména v letech 1809-1826 podporoval nejen kulturu, ale i české národní obrození. Vstoupil mezi členy kruhu aristokratů - zemských vlastenců, kteří roku 1818 pod vedením Kašpara Sternberga, Františka Josefa Sternberga-Manderscheida a za účasti Františka Klebesberga a Jana Norberta z Neuberga založili Vlastenecké muzeum v Praze.
V roce 1801 se oženil se s Rosou hraběnkou Kinskou z Vchynic a Tetova (*23.5.1780 Vídeň † 16.3.1842 Vídeň), dcerou 5. knížete Kinského Josefa Arnošta. Manželství ale zůstalo bezdětné.

***

František Antonín ve státní službě nebyl pouze českým provinčním úředníkem, nýbrž za císaře Františka I. a Ferdinanda I. byl také finančním a vládním odborníkem celé monarchie.

Když byl v roce 1826 odvolán ze svého postu státního místodržícího, učinil jej císař František I. novým státním ministrem. Hrabě František Antonín měl tímto aktem vedení vnitropolitického osudu Rakouska téměř zcela ve svých rukou. V této době nacházel stále více porozumění pro umírněný liberalismus, který však byl trnem v oku státnímu kancléři, knížeti Metternichovi. František Antonín byl od 12. prosince 1836 až do březnové revoluce dne 13. března 1848 členem rakouské Tajné státní konference. Jako liberálně orientovaný politik byl kompetentním pro vnitřní politiku a finance.

Když císař František I. roku 1835  zemřel, převzal rakouský trůn jeho duševně zaostalý syn jako Ferdinand I. Ferdinandova intronizace se konala v témže roce, přičemž oba státníci, Metternich i Kolowrat-Libštejnský ihned převzali společnou vládu. Avšak rozdíly v názorech mezi kancléřem a ministrem, které stále znovu vyvstávaly na státních setkáních, přivedly vnitřní politiku Rakouska do potíží. Císař proti tomu byl bezmocný a rozdíly v názorech obou mužů byly nakonec určující pro období před březnem 1848.

***

Klidnější období nastala teprve když byl kníže von Metternich během Březnové revoluce 1848/49 kvůli svému stoicko-konzervativnímu postoji svržen. Hrabě Kolovrat-Libštejnský byl umírněný liberál, a proto účinně zapadal do doby předbřeznové (tzv. Vormärz) a zastával názor, že císařství potřebuje ústavu. Od 20. března do 19. dubna roku 1848 bylo vytvořeno nové Ministerské prezídium, v jehož čele stanul hrabě František Antonín a stal se tak prvním konstitučním ministerským předsedou rakouské monarchie. Ačkoli svého cíle - zavést v Rakousku konstituční monarchii - hrabě Kolovrat-Libštejnský dosáhl, nebyla tato dlouhodobě udržitelná a poté, kdy císař abdikoval a jeho nástupce, František Josef I. převzal vládu a novým ministerským předsedou jmenoval  Felixe knížete ze Schwarzenburgu, byla vystřídána neoabsolutismem.

***

Hrabě Kolovrat-Libštejnský v sedmdesáti letech v prosinci 1848 opustil své úřady, aby se mohl věnovat správě svých statků. Byl nadále aktivním činitelem Národního muzea v Praze, jemuž také věnoval svou knihovnu a sbírku minerálů. Také se zasloužil o vybudování  Mostu císaře Františka I.
***
Vyznamenání: Řád zlatého rouna, Císařský rakouský řád Leopoldův, Řád sv. Ondřeje, Řád routové koruny, Řád sv. Anny, Řád sv. Vladimíra, Řád bílé orlice, Řád sv. Alexandra Něvského, Velký kříž svatého Jana Jeruzalemského

***
Převzato z Wikipedie

prameny: HANUŠ, Josef: Národní museum a naše obrození, Praha 1921, MAŠEK, Petr, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bíle Hory do současnosti. Praha Argo 2008, díl I., s. 480-481. Karel SKLENÁŘ, Obraz vlasti. Praha 2005. 

Z  Ottova slovníku naučného:

Po Frant. Josefovi II. následoval v držení panství rychnovského syn jeho Frant. Antonín Libšteinský z Kolovrat (+1861), velice zasloužilý nejv. purkrabí král. Č. a od r. 1826 státní ministr ve Vídni. Zbožná choť jeho Růžena Libšt. ze Vchynic starala se o obnovu chrámu Nejsv.Trojice. Po vymření haluze Libšteinské přejal svěřenství hrabě Hanuš Karel Krakovský a Novohradský z Kolovrat (+1872). Po něm ujal nápadní panství Liebšteinských Theodor hrabě z Kolovrat Krak.-Liebšt. a po jeho smrti (+1875) jeho syn Zdeněk (+1892), dram. spisovatel český. Nyní jest držitelem svěřenství rychnovského a černikovického umění milovný syn jeho Bohuš.





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta