Vítej každý nový příchozí. I Ty.

"

Také by bylo hezké, kdyby lidé nekradli, nesmilnili a neopíjeli se kořalkou.

" Zobrazit celý citát »

Schwarzenberg Karel VII. *1937

Kníže - šlechtické tituly

Kníže (lat. princeps, něm. Fürst). Výraz kníže (dimin. slova kněz) vyskytuje se pouze v českých právních památkách, kdežto ve všech ostatních slovanských jazycích a i v češtině namnoze až do pol. XVI. stol. výhradně výrazu kněz se užívá.
Kníže původně značil pána, člena vznešené rodiny. V jihoslov. práv. památkách užívá se až do XV. st. slova kníže (knez) jednak k označení pána i správce nějakého území, jednak synů nebo mladších bratrů panujícího vladaře, jednak osob vznešených vůbec, zejména takových, které se nalézají na dvoře vladařském a jimž různé úřady jsou svěřovány. Výjimečně i vladař sám se knížetem nazývá (Lazar srbský na mincích).
Slovo kníže neoznačuje tu ještě jakýsi stav rodový, nýbrž právě jen postavení jednotlivcovo, jehož změnou i název kníže přestává; avšak již v listinách XIV. stol. jest název ten dědičným a nositelé jeho tvoří odtud již zrozením svým v rodině knížecí členy nejvyšší šlechty rodové.
Vedle toho však zachoval se zejména v Srbsku původní význam slova kníže a označuje buď pána a správce celé země nebo nějaké její části, nebo konečně náčelníka některé obce (knez ot kneževine, ot kotara, seoski knez).

V Rusku označují se po příchodu Rurikovců názvem kníže vždy častěji jen členové rodiny vladařské, jejížto náčelník, panující kníže, užívá názvu velikého knížete. Od smrti velikého knížete Jaroslava (r. 1054), jenž rozdělil říši svoji mezi 5 synů svých tak, aby nejstarší Izjaslav byl velikým knížetem a čtyři ostatní obdrželi úděly pod vrchní vládou nejstaršího, ustálil se dále výraz údělných knížat pro vládce takových území, která sice byla součástmi jednotné říše, avšak bezprostředně podřízena údělným knížatům, vládnoucím v údělech svých v celku samostatně, na venek však poddaným velikému knížeti.
Řád takových údělných knížat vyskytuje se i v Čechách až do XIII. stol. Název knížete (kněze) přikládán v Čechách ostatně panovníkům i dlouho ještě potom, když obdrželi titul královský; teprve od dob Karla IV. zvyk tento přestává, avšak markrabí moravští označují se též tímto titulem.
Také biskup olomúcký nazýván částo knězem, od pol. XVI. stol. knížetem, kteréhož názvu i jinak častěji se ještě užívá kníže Viktorin.
V Německé říši nabyl výraz knížete technického významu svého jakožto název předního stavu říšského koncem XII. stol. i označuje odtud člena rodiny, jež držela nějaké korouhevní léno říšské v t. zv. druhé ruce, totiž na základě bezprostředního udělení od panovníka říšského, nebo takového držitele úřadu církevního, s kterým bylo jako dotace spojeno nějaké t. zv. léno žezlové.
Činěn tedy rozdíl mezi knížaty světskými i duchovními. K oněm náleželi vévodové, markrabí, falckrabí a lanckrabí, k těmto arcibiskupové, dále biskupové, opatové i abatyše biskupství i klášterů říši bezprostředně podřízených.
Po ustálení se úřadu kurfirštů tvoří tito přední členy stavu knížecího a na sněmích říšských činěn pak v XV. i násl. stol. rozdíl mezi t. zv. kollegiem knížat voličů i kollegiem knížat říšských. Ještě sněm říšský r. 1582 stanovil, že členem kollegia knížat říšských může býti pouze ten, kdož jest bezprostředním poddaným říšským, držitelem říšského léna nebo jiného bezprostředního území říšského a v kollegium knížat říšských výslovně byl přijat.
Avšak panovníkové říšští udíleli později i pouhý titul knížecí osobám stavu šlechtického a tím stal se výraz kníže titulem, jehož držitelé následují v pořadí šlechty za t. zv. vévody a předcházejí hrabata. Náčelníkům rodin knížecích náleží titul Jasnost (Durchlancht).
R. 1803 jest celá řada knížat říšských mediatisována, totiž prohlášena za poddané oněch zeměpánů, v jejichž územích jejich knížectví se nalézala. Z oněch, kterým zůstala jejich svrchovanost, přijali zejména vládcové značnějších území titul vévodů nebo velkovévodů, tak že nyní již jen několik menších zeměpánů užívá titulu knížecího (Reuss, Schwarzburg, Lippe, Waldeck).

(Ottův slovník naučný)

Související články
Copyright © Internetové vydavatelství Loužecký.cz, 2009–  |  O magazínu  |  Inzerce  |  Webdesign: Marlou  |  Redakční systém: phpRS