Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" Monarchie je jediný systém, v němž je moc vykonávána pro společné dobro." Zobrazit celý citát »

Aristoteles *384 př. n. l. † 322 př. n. l.



Kniha Kuchyně a stolničení na šlechtických sídlech

28. 02. 2017 | Redakce | Autor píše

Kniha Kuchyně a stolničení na šlechtických sídlech čtenáře provede světem přípravy jídel a kultury stolování na českých a moravských šlechtických sídlech od období renesance až po vystěhování šlechtických rodů z jejich domovů před druhou světovou válkou či krátce po ní. Více než 600 fotografií zachycuje autentické prostory jednadvaceti vybraných hradních a zámeckých objektů, které byly využívány pro zajištění pokrmů na šlechtický stůl, i samotné jídelny aristokracie. Popis objektů je doprovázen ukázkami původního mobiliárního fondu a obohacen o další zajímavosti z archivů vážící se k tématu, jako jsou jídelníčky, soupisy spížních či vinných zásob, recepty. Text je uváděn ve třech jazycích.  

Autorka  knihy Pavla Kalousová odpověděla na několik otázek. 
Některé obrázky lze rozkliknout do větší velikosti.

Holíčská keramika z let 1750-1770, zámek Kozel

Co Vás přivedlo na dané téma?

Na začátku to byl jen můj zájem o historii, obdiv uměleckých děl a řemeslná zručnost mistrů. Později

jsem chtěla pochopit běžný život na zámeckých sídlech. Člověku, který na zámku vyrůstá či pracuje,

se zdá vše logické a ono to také logické je. Ovšem když jste pouhý návštěvník a procházíte si vlastně

muzeum po vytýčené trase, spousty jednoduchých maličkostí vám unikne. Často nejrůznější exponáty

do zámku vůbec nepatří a dotazy na průvodce raději vzdáte, protože není v jejich silách znát odpovědi

na podrobnosti, které vás po trase napadají.

 

Hradní kuchyně
na Bouzově
Zámecká kuchyně pro přípravu teplých pokrmů, zámek Hluboká

Takže snaha všechny ty věci si zblízka prohlédnout?

Dá se to tak říci. Asi kolem čtyřicítky jsem se rozhodla studovat dějiny umění a starožitnictví. Ovšem

škola je jedna věc a praxe druhá. A tak jsem po dokončení studia, vybavená teoretickými znalostmi,

požádala Národní památkový ústav o možnost pracovat na badatelské práci s tímto tématem. Měla

jsem k tomu dva dobré důvody. Přede mnou nikdo toto téma nezpracovával a s vytýčeným rozsahem

látky jsem mohla projít vlastně většinu prostor a také si nastudovat související mobiliární fond v praxi.

Ještě dnes si říkám, že to ode mne byla přinejmenším troufalost.

 

Detail zlacené stolní ozdoby knížete Metternicha, zámek KynžvartMíšeňský jídelní servis arcivévody Františka Ferdinanda d´Este, zámek Konopiště.

Jak dlouho jste na knize pracovala?

Nejprve jsem o žádné knize neuvažovala. Moje obrovská radost, že mám povolení na pět let a mohu se

pustit do práce, přehlušila pokora a snaha něco kvalitního sepsat. Hodiny jsem strávila v archivech,

studovala vše, co se alespoň někde k danému tématu dochovalo a poté jsem pořádala výpravy na

samotné objekty. Byla to krásná, neopakovatelná práce. Historie, která psala naše dějiny, ležela přede

mnou. Bohužel i zkáza byla velmi zřetelná. Vždy jsem začínala od sklepních prostor, kde se nacházely

lednice, sklady potravin, vinné sklepy apod. V přízemí pak kuchyňské prostory. Všechny tyto

místnosti byly často velmi poničené nebo po odchodu šlechty sloužily jako kanceláře, pokladny a

sociální zázemí pro turisty. Ale na druhou stranu to byla až určitá detektivní práce. Na jednom sídle se

dochovalo to, na druhém ono a obohacená postřehy i ze zahraničí se mé informace stávaly

celistvějšími.

 

Vinný sklep,
zámek Slatiňany
Keramické nádoby na drůbeží paštiku ze schwarzenberských sbírek

Ale nakonec jste knihu vydala.

Ano. Po odevzdání badatelské práce jsem seděla ve své pracovně a dívala se na stohy sebraných

poznámek, které jsem po těch letech nashromáždila. V tu chvíli jsem si nepřipadala připravená na

vydání knihy. Rozhodla jsem se, že budu dál pokračovat ve studiu látky. Jednou, při svých cestách

jsem narazila na naši věhlasnou českou kunsthistoričku a ta mi řekla: „S touhle prací nikdy nebudete

hotová. Vždy budete nacházet nové a nové poznatky. Prostě tu knihu vydejte.“ No a já ji poslechla.

 

Nápojové sklo a jídelní servis s rodovým erbem Trauttmansdorffů, zámek Horšovský Týn

Renesanční jídelna, zámek 

Velké Losiny

Co jste chtěla veřejnosti knihou sdělit?

Kuchyně a stolničení na šlechtických sídlech je nesmírně inspirující oblast kulturního dědictví pro nás

všechny. Stolování u každého aristokrata znamenalo společenskou událost. Léty prověřené postupy při

přípravě pokrmů, pečlivě poskládaná menu pro každou příležitost, důraz na dodržování pravidel

společenského chování a snaha o celkový kultivovaný dojem během konzumace jídla vytvářely

z běžného stolování obřad.

Přála bych si, aby kniha přinesla každému nejen mnoho estetických zážitků, ale i drobných postřehů,

které jsou ve všedním životě tak cenné. Další informace o knize včetně možnosti objednání najdete na

webových stránkách (zamecke-kuchyne).

Zlatý sál neboli tabulnice, zámek Kratochvíle

fotografie: Václav Hynčík, Pavla Kalousová





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta