Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" ​Zikmund z boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, a uherský, dalmatský, charvátský atd. král, všem i jednotlivým knížatům,..." Zobrazit celý citát »

Text Zikmundova glejtu Husovi na cestu do Kostnice



Hus na Krakovci

03. 10. 2015 | Jan Drocár | Šlechtic vypravuje

Když na podzim roku 1412 napadli Husovi odpůrci Betlémskou kapli a Hus se rozhodl opustit Prahu, odešel nejprve do jižních Čech na Kozí Hrádek a poté přijal v roce 1414 pozvání Jindřich z Lažan k pobytu na hradě Krakovci, ležícím 14 km od Rakovníka ve středních Čechách.

Pan Jindřich svobodný pán z Lažan a Seydlicz byl stejně jako král Václav IV. a jiní příslušníci české šlechty, nakloněn reformním snahám Jana Husa v katolické církvi. A Hus na jeho sídle Krakovci nepobýval krátce - od 15. července do 11. října roku 1414. A zřejmě se ti dva na hradě často potkávali a jistě si toho i mnoho pověděli. 

Jindřich si své svědectví určitě nenechal pro sebe a ono tak bylo sdíleno jejich potomky, putovalo dále k jejich potomkům a jejich potomkům a dále a dále, z generace na generaci. Přes staletí se neslo starodávným  šlechtickým rodem Bechinieů z Lažan až v 15. generaci doputovalo do současnosti, kdy se nositelem onoho svědectví stal MUDr. Emanuel Adolf III. baron Bechinie z Lažan, žijící v Třešti. Ten svého předka a jeho hrad připomíná v článku o Krakovci, který napsal pro Historickou šlechtu. A zmiňuje v něm i Jindřichova tchána knížete Jana Falckého, který je podle historických záznamů stavitelem Krakovce.  

 

Emanuel Bechinie (vlevo) a Jan Drocár 
v čachotínském kostele sv. Vavřince. 
V kostel sv. Vavřince je rodová hrobka šlechtického rodu Bechinieů s kamenným křížem.

Švagr Karla IV.

Římský císař a 11. český král  Karel IV. Lucemburský (*14.5.1316 † 29.11.1378) se po smrti své první manželky Blanky z Valois (*1316 † 1.8.1348) opět  oženil - 11.3. 1349 s Annou Falckou,  dcerou Rudolfa II. z Wittelsbachu (1306 † 1353), kurfiřta a falckraběte na Rýně.  Rudolf II. měl ale také nemanželského syna Jana, který byl tedy nevlastním bratrem Anny Falcké a tudíž švagrem Karla IV. 

 

Anna Falcká Karel IV. Lucemburský

Jan Falcký byl také příbuzným obou manželek Karlova syna krále Václava IV. (viz níže rodokmen).
Rudolf II. z Wittelsbachu sice obdařil svého syna městečkem Luhe s několika okolními vesnicemi v Horní Falci, ale Jan se ještě před smrtí své nevlastní sestry, české královny Anny († 2.února 1353), usadil v Českém království.  

Luhe v Horní Falci

Jeho švagr Karel IV. mu v roce 1360 zapsal  doživotně hrad Angerbach u Kožlan se šesti vesnicemi. S podmínkou, že může on nebo jeho nástupce Angerbach vykoupit zpět za 1.000 kop českých grošů (Glafey, Anecdotorum hist. 174, - Huber, Regesta č. 3093, - Arciv korunní, č. 729). 

Jan Falcký kupuje Krakov a staví Krakovec

Potomek Jana Falckého v 16. generaci MUDr. Emanuel Bechinie k tomu dále píše: "Již v roce 1363 císař Karel IV. Angerbach vyplatil a kníže Jan Falcký koupil od Čeňka ze Mšeného statek Krakov (s tvrzí v Krakově a s vesnicemi Rousínovem, Všesulovem a Skupou). Sám císař  mu půjčil na kup 500 kop grošů českých, které musel Jan vrátit do sv. Jiří 1364. Jinak by mu mohl Karel IV. ujmout městečko Luhe v Horní Falci."  
Jan kníže Falcký ale městečko Luhe prodal a zahájil v letech 1364-1371 nedaleko tvrze Krakova stavbu nového hradu Krakovec, obtékaném potoky krakovským a šípským.  Karel IV. mu půjčil ke stavbě hradu královskou stavební huť a Jan se trvale začal psát z Krakovce.

 
Krakovec - jižní palác Krakovec  - východní palác
 
fotografie Krakovce byly převzaty
 z internetového portálu CASTLES.CZ

Dokončení stavby hradu Krakovec

V roce 1375 předal Jan Falcký hrad Krakovec synům Janovi, Hankovi a Vilémovi z Krakovce, kteří přijali od krále Václava IV. léno na Krakovec s příslušenstvím (Národní archiv Praha, D.D. 20, pag. 182, - Reliquiae tabula-rum II. pag. 69, - Kopiář 2450, str. 512). Jan se s manželkou Amalií odstěhovali do Prahy, kde přijali městské právo a položili k obci 4 kopy grošů českých zápisného.
Po smrti knížete Jana z Krakovce byl Krakovec prohlášen za odúmrť a hrad tak získal král Václav IV.  Za něho byla poté stavba Krakovce dokončena. Janovi pozůstalí synové obdrželi náhradou drobné statky v okolí Krakovce – Šanov, Necky, Příběnice, Hostokryje a Skřiváň (Desky Dvorské 21, str. 46). 

Vyobrazení hradu Krakovce nedlouho po požáru 1783. 

Jíra z Roztok a Jindřich z Lažan

Jak dále píše MUDr. Emanuel Bechinie ve svém článku, v roce 1381 daroval Václav IV. Krakovec nebohatému rytíři a svému milci Jírovi z Roztok, kterého povýšil do panského stavu a kterému svěřil úřad nejvyššího lovčího v Českém království a později úřad podkomořího a hofmistra  (1385-1400). Od něj a jeho synů 14. února 1410 koupil hrad Krakovec s 12 vesnicemi pan Jindřich z Lažan, pán na Náchodě a Homoli přezdívaný „Lefl z Lažan“. Ten ihned složil manský slib a se svolením krále Václava IV, zapsal
29.4. 1410 na krakoveckém panství 1.000 kop grošů českých věna své manželce Kateřině, kněžně Falcké z Krakovce, dceři Jana knížete Falckého (Wittelsbacha) z Krakovce (Národní archiv Praha , D. D. 20 , pag. 182 , - Reliquiae tabula-rum II. , pag. 69, - Kopiář 2450 , str. 512 ).

Jindřich z Lažan tedy koupil hrad, který postavil jeho tchán. V lednu 1414 vyměnil Jindřich své državy Náchod a hrad Homoli (v Kladsku) s Bočkem z Kunštátu za hrad a město Bechyni (Bechynie), podle které se pak rod začal psát Bechinie z Lažan.

Hus na Krakovci

Pan Jindřich Lefl z Lažan byl stejně jako král Václav IV. a jiní příslušníci české šlechty, nakloněn reformním snahám Jana Husa v katolické církvi.  Když na podzim roku 1412 napadli Husovi odpůrci Betlémskou kapli a Hus se rozhodl opustit Prahu, odešel nejprve do jižních Čech na Kozí Hrádek a poté přijal pozvání 
k pobytu na Krakovci, který byl majetkem Jindřicha Lefla z Lažan. Na hradě poté Hus pobýval
 od 15. července 1414 až do odchodu do Kostnice 11. října 1414.

Mistr Jan Hus vyjíždí z Krakovce do okolí kázat lidu své učení (Dějiny rodu Bechinie z Lažan)  

Husovo loučení a cesta do Kostnice

  Pan Jindřich z Lažan byl hlavním prostředníkem v Husově rozepři a byl to právě on, který mu vymohl na Zikmundovi Uherském průvodní gleit na cestu do Kostnice, kde chtěl Hus obhájit svoji pravdu. Dne 11. října 1414 se rozloučil s panem Jindřichem, jeho rodinou a Krakovcem a nastoupil cestu do Kostnice. 
Pro zvětšení klikněte na mapu:

Jak píše Arnošt Caha ve své knize "Mistr Jan Hus : Jeho život, dílo a význam", vydané v roce 1919 v Brně,
z
Krakovce do Kostnice se Jan Hus vydal 11. října 1414 s "průvodem asi 30 jezdců a několika vozů. Jako ochráncové doprovázeli ho dva čeští pánové Jan z Chlumu a Václav z Dubé. Bakalář Petr z Mladoňovic  (Jan Hus ho promoval) si  činil  zápisky o celé cestě i jednání v Kostnici. Jako písař Jana
z Chlumu
se stal jakýmsi sekretářem Husovy výpravy. Jeho rukama prošla většina korespondence Husovy i jeho průvodců. Zaznamenal a ve své zprávě uvedl Husovu závěť, kterou adresoval svému žákovi Martinovi z Volyně, a také listy, kterými mistr Jan informoval o cestě své přátele v Čechách. Díky němu je vlastně zaznamenána dosti podrobně celá Husova cesta do Kostnice a pobyt v ní.
Je proto známo, že během celé dlouhé  trvající 3 neděle, byl Hus všude přijat vlídně. Nikde nebyly zastaveny bohoslužby, jak nařizovala papežova bula o klatbě. Nejen v Čechách, nýbrž i v Němcích rádi s Husem hovořili měšťané, kněží i mistři.  Sám Hus napsal 24. října 1414 z Norimberka dopis o tom, jak přátelsky byl například přivítán v Bärnau: „ A když jsem opustil Čechy, očekával mě, ještě než jsem přišel do města Bärnau, farář se svými duchovními pomocníky, a když jsem vstoupil do světnice, podal mi ihned velký korbel vína k přípitku a velmi přátelsky přijal i se svými pomocníky celé učení a prohlásil, že je navždy mým přítelem."
S dobrou myslí proto Hus dorazil 3. listopadu 1414 do Kostnice.  Zatím Václav z Dubé "pospíšil za Zikmundem" a přivezl s sebou do Kostnice císařův glejt pro Husa.

Dopis na rozloučenou i na Krakovec

Chronologie pobytu Jan Husa v Kostnici, jeho odsouzení k smrti a upálení 6. července 1415 jsou dostatečně známy a podrobně popsány.  S ohledem na Husův předkostnický pobyt na Krakovci  je ale třeba také připomenout, že když den před svou smrtí, když se Hus z kostnického vězení v posledním dopise z kostnického vězení loučil se svými přáteli, připojil poslední pozdrav také na Krakovec:
„Pane Henrychu, buď dobře živ s svú manželkú a děkujiť z dobrodějstvie, Bůh buť  Tvá odplata“. 

***

FAKTOGRAFIE-RODOKMEN

Pro zvětšení prosím klikněte na rodokmen

FOTOGALERIE

ze setkání potomků Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského.  Sešli se v září 2010
u příležitosti 700. výročí nástupu dynastie Lucemburků na český trůn 1.9.1310. Přítomen 
byl i MUDr. Emanuel Bechinie s manželkou Alenou. 

Na společné fotografii z Vladislavského sálu a Pražském hradě

 

Emanuel baron Bechinie z Lažan (vpravo) a Hugo hrabě Mensdorff-Pouilly ve Vladislavském sále Pražského hradu Zprava: Emanuel baron Bechinie z Lažan, jeho choť Alena a Hugo hrabě Mensdorff-Pouilly
ve Vladislavském sále  Pražského hradu

Společné foto v Pálffyho zahradě pod Pražským hradem.  Manželé Bechnieovi stojí v popředí uprostřed. 
Pro zvětšení klikněte na obrázek.

 

Manželé Bechinieovi na fotu s Ninou Novákovoua Milanem Novákem, spoluorganizátory setkání

 

Na chuchelském závodišti s Vladimírem baronem Troskovem (vlevo) a Divišem hrabětem Czerninem (vpravo).Emanuel, Alena a Yvonne Bechinieovi při společném obědě v areálu chuchelského závodiště v Praze

    Bechinieovi vcházejí do areálu basiliky sv. Václav a kostela sv. Klimenta ve Staré Boleslavi.
Společné foto na vyhlídce u Pražského hradu. Bechnieovi stojí zcela vpravo.
Pro zvětšení klikněte na obrázek.

Erb panské větve rodu Bechinieů z Lažan


Foto v článku: Jaroslav Betka, Alena Drocárová, Pavel Loužecký


VIDEO

NÁSLEDUJÍCÍ VIDEO BYLO PŘEVZATO ZE SERVERU NA ŠPACÍRU





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta