Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" Stručně základní genealogické pojmy" Zobrazit celý citát »

Genealogické pojmy



Habsbursko-Lotrinský Ferdinand I. (V.) *1793 † 1875, rakouský císař, český král

24. 04. 2016 | Redakce | Osobnosti

Ferdinand I. (V.) Dobrotivý (*19.4.1793 Vídeň † 29.6.1875 Praha) byl v letech 1835-1848 rakouský císař (jako Ferdinand I.), poslední korunovaný český král a uherský král (jako Ferdinand V.) z habsbursko-lotrinské dynastie.

Rakouský císař a český a uherský král Ferdinand I. (V.) na majestátním portrétu Leopolda Kupelwiesera (*1796 † 1862) z roku 1847 (v pozadí, po jeho pravé ruce zobrazeny uherská svatoštěpánská, rakouská císařská a česká svatováclavská koruna

FERDINAND I. (V.) HABSBURSKO-LOTRINSKÝ
*19.4.1793  Vídeň  † 29.6.1875  Praha
císař rakouský a 33. král český 1835-1848

Ferdinand I. (V.)  byl 2.12.1848 proti své vůli odstaven od trůnu a v arcibiskupském paláci v Olomouci abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I. jehož otec a mladší bratr Ferdinanda I. (V). se předtím vzdal nároku na trůn. Stalo se tak po 13 leté Ferdinandově vládě. Ferdinand I. (V.) byl prolaskavé a příjemné chování lidmi nazýván Dobrotivý. Od mládí trpěl epilepsií. Hovořil 5 jazyky, hrál na trubku a klavír, věnoval se heraldice, botanice, podporoval různé vědní disciplíny. Po abdikaci žil a s ním jeho manželka, poslední česká korunovaná královna Marie Anna Savojská (19.9.1803 † 4.5.1884) na Pražském hradě, kde také zemřel.

První a poslední korunovace českého krále

Místem korunovace českých králů byla Katedrála sv. Víta na Pražském hradě. Mezi první zdejší korunovací Vratislava I. Přemyslovce (15.6.1086) a korunovací Ferdinanda V. Dobrotivého, která se konala 7.9.1836, uplynulo 750 let. Ferdinand V. byl poslední český král, který byl na Pražském hradě korunován. Jeho korunovační hostina se konala ve Vladislavském sále Starého královského paláce.

(Převzato z publikace
Vládnoucí dynastie na českém trůnu - Knížecí a královský rodokmen.)

***

Ferdinand I. jako císař rakouský, 

Ferdinand V.  jako král český a uherský, příjmím Dobrotivý, 
*19.4. 1793 ve Vídni † 29.6.1875 v Praze.
Syn císaře Františka I. (II.) a druhé choti jeho Marie Terezie,
dcery Ferdinanda IV., krále neapolského 


Byl velmi slabého ústrojí tělesného. Cesta podniknutá r. 1815 po valné části císařství Rakouského, Itálii, Švýcařích a části Francie upevnila poněkud zdraví jeho a zároveň utužila jeho lásku k umění a zájem pro průmysl. Při veliké povodni ve Vídni r. 1830 osvědčil obětavou lidumilnost. Téhož roku (28. září) korunován byl korunou svatoštěpánskou. O 2 léta později (1832) šťastně unikl vražednému úkladu nastrojenému pro oslyšenou žádost setníkem Fr. Reindlem. Na trůn rakouský Ferdinand I. nastoupil po smrti otcově (2. bř. 1835). Úkolu tak těžkému, jakým byla tehdejší absolutní a centralistická vláda tak veliké říše, nepostačovalo ani tělesné zdraví Ferdinandovo, ani měkkost a dobrosrdečnost ducha jeho. Bylo potřebí zaříditi státní konferenci, aby vyřizovala spoustu břemen vládních. Zasedali v ní: arcivévodové Ludvík a František Karel, kníže Metternich, druhdy přední rádce cís. Františka I, a hr. Kolovrat Liebšteinský.
Ferdinand I. záhy potom dal se korunovati na krále českého (7. září 1836). Na sjezdě teplickém (v září 1835) Ferdinand I., car ruský Mikuláš, král pruský a j. knížata dohodli se vespolek o politiku míru a konservatismu, jaká byla zachovávána již za císaře Františka I. Ale duch času byl pokročil již mnohem dále na cestě k novotám. Ani vláda Ferdinandova nesměla se zavírati proti nim docela. Pohříchu postupovala na dráze té krokem příliš zdlouhavým a zatím vad přibývalo ve všech odvětvích správy veřejné. Z oprav zavedených nejdůležitější byly: patent císařský, jímž dovolovalo se sedlákům vykoupiti se z roboty, a snížení služby vojenské ze 14 na 8 let. Císař sám horlivě pečoval o povznesení průmyslu. o stavbu železnic a paroplavbu.
R. 1846 užito povstání propuklého v Krakově k osazení města i území, načež odbojné hnutí v Haliči potlačeno. Zatím stavové, zvláště čeští a uherští, a národnosti samy čím dále tím živěji hlásili se o práva svá. V Čechách již již podobalo se, že oprávněné tužby národa českého budou splněny. V tom po příkladě daném z Paříže nahromaděné látky vznětlivé vybuchly v revoluci r. 1848. Bouře vídeňské pohnuly Ferdinanda k odjezdu do Inšpruku. Tam stihlo ho poselstvo české (dr. Rieger a hr. Nostic), požadující zodpovědné místodržitelstvo v Čechách, i bán chorvatský Jelačič, vypovídající poslušenství Uhrům. V měsíci srpnu (1848) císař Ferdinand k nátlaku říšského sněmu vídeňského vrátil se zase do Vídně, ale pro nové prudké bouře 7. října odebral se do Olomouce. Odtamtud ohlásil 2. pros. 1848 sněmu, který byl se přeložil do Kroměříže, svou abdikaci ve prospěch bratrovce svého, nyní panujícího
cís. Františka Josefa I.
Ferdinand sám usadil se v Praze na hradě královském a strávil tam ostatek života svého v úplném soukromí. Manželství jeho s Marií Annou, dcerou sardinského krále Viktora Emanuela, zůstalo bezdětno. Vzácná lidumilnost a dobrosrdečnost Ferdinandova získala mu příjmí »Dobrotivý«. Studia technologická a vědy přírodní byly nejmilejší jeho zábavou. Jeho technický kabinet je sbírkou drahocennou.
Srv. Schimmer, [Ferdinand] I., Kaiser von Oesterreich, dessen Leben und Wirken bis zu seiner Thronentsagung (Vídeň, 1849).

***


(Wikipedie)

Ferdinand I. Dobrotivý

 (jako uherský a český král Ferdinand V.,  
19.dubna 1793 Vídeň - 29. června 1875 Praha) 
z habsbursko-lotrinské dynastie byl rakouský císař  v letech 1835–1848, král uherský,
(poslední korunovaný) český král, markrabě moravský atd. 

Ferdinand I. Dobrotivý na obraze Francesca Hayeze (1791-1882) z roku 1840.

Původ

Ferdinand Karel Leopold Josef František Marcelin byl syn rakouského císaře a uherského a českého krále Františka I. a Marie Terezy Neapolsko-Sicilské. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty, které byly způsobeny porodním traumatem, a rachitidou. Do devíti let nezískal téměř žádné vzdělání, neboť tehdejší lékaři věřili, že fyzická a duševní námaha vede ke zhoršení stavu epileptických pacientů. Protože pozdější Ferdinandovy pokroky postupovaly pomalu, panovaly určité obavy o následnictví.

Osobnost

Ferdinand měl hudební nadání, hrál na klavír a trubku, nadšeně se zabýval botanikou a zajímal se o vývoj techniky. Rozhodně není možné ho označit za slabomyslného, neboť hovořil pěti jazyky. Na druhou stranu byl poněkud flegmatický a z jeho zdravotních problémů vyplývala některá další omezení.

Ferdinandovi rodiče byli bratranci prvního stupně, přičemž Ferdinandovi prarodiče byli vlastními sourozenci. Ferdinandův děd z otcovy strany Leopold II. byl totiž bratrem Ferdinandovy babičky z matčiny strany Marie Karolíny a jeho děd z matčiny strany Ferdinand I. Neapolsko-Sicilský byl bratrem jeho babičky z otcovy strany Marie Ludoviky Španělské. To znamená, že Ferdinand měl pouze čtyři praprarodiče a nikoliv osm jak je běžné. Takto blízké příbuzenství mělo za následek, že většina z Františkových a Mariiných dětí se musela potýkat s genetickou degenerací a jen část z nich byla schopna samostatného života.

Politická kariéra

V roce 1830 byl Ferdinand v Prešpurku (dnešní Bratislavě) korunován jako Ferdinand V. uherským králem a nadále mu náležel titul „mladší král uherský a arcivévoda rakouský“. Při korunovačním obřadu pronesl řeč v maďarštině a stal se tak po Marii Terezii druhým a posledním králem, který při tomto obřadu hovořil v mateřštině svých poddaných.

V roce 1835 se po smrti Františka I. stal rakouským císařem a 7. září 1836 se nechal korunovat na českého krále jako Ferdinand V.

Po abdikaci

Zbytek života strávil Ferdinand se svou ženou Marií Annou v Praze. Ačkoliv mu kdysi lékaři předpovídali krátký život, vydržel zde ještě 27 let. Na Pražském hradě mu bylo vykázáno jedno křídlo na druhém nádvoří. Také mu bylo zakoupeno bývalé Toskánské panství se zámky Ploskovice a Zákupy, na nichž pobýval většinu času a které pro něj byly nákladně upraveny a přestavěny.

Zákupský zámek mu patřil až do jeho smrti, tedy 27 let. Jezdíval na něj kočárem z Ploskovic, z Prahy buď kočárem, či později (poprvé 1867) vlakem. A samostatně občas i jeho manželka, sardinská princezna Marie Anna Karolína, ovšem ta trávila daleko více času v slunné Itálii. V Zákupech na svém novém sídle pobýval excísař poprvé v květnu 1851 a mnohokrát za ním přijeli i další členové rozsáhlého příbuzenstva. Naposledy na svém zámku pobýval v roce 1874.[1]

Pražané ho měli rádi, vídávali ho na dnešní Národní třídě, kde na každodenních procházkách dával dětem bonbony a chudým almužnu. Praze postupně věnoval na 450 000 zlatých. Zemřel ve věku 82 let na Pražském hradě 29. července 1875.

Ferdinandův život v datech

1793, 19. duben - narození ve Vídni
1802, 26. duben - byl povolán princův první vychovatel František Maria von Steffaneo-Carnea
1805, listopad - evakuace císařské rodiny z Vídně před blížícími se vojsky francouzského císaře Napoleona
1807, 12. duben - zemřela Ferdinandova matka Marie Tereza Neapolsko-Sicilská
1807, 13. duben - po pěti letech služby byl propuštěn princův první vychovatel Steffaneo-Carnea
1808, 6. leden - František I. se oženil s Marii Ludovikou z Modeny a Ferdinand tak dostal nevlastní matku,
která se velmi zasloužila o jeho další vývoj a vzdělání
1809 - princi byl přidělen nový vychovatel - svobodný pán Josef Erberg
1815 - se s otcem zúčastnil tažení proti Napoleonovi
1816, duben - zemřela Ferdinandova nevlastní matka Marie Ludovika
1824 - bylo vydáno lékařské dobrozdání, že Ferdinand není schopen vlády
1825 - vedl rakouskou delegaci pozvanou do Petrohradu ke korunovaci cara Mikuláše I.
1830 - vydáno lékařské dobrozdání, které potvrzovalo, že je korunní princ schopen vlády a může se oženit
1830, 28. září - korunovace uherským králem v Prešpurku
1832, únor - sňatek s Marií Annou Karolínou Piou Savojskou
1832, 9. srpen - neúspěšný atentát v Bádenu
1836, 7. září - korunovace českým králem v Praze
1838, 6. září - korunovace v Miláně na lombardského krále

 Ferdinand I. jakožto lombardsko-benátský král na portrétu A. Weißenböcka z roku 1838

1848, 2. prosinec - v Olomouci zveřejněn manifest oznamující Ferdinandovu abdikaci

1848, prosinec - Ferdinand a jeho manželka se odebrali do Prahy
1856, 28. únor - oslava stříbrné svatby v Praze
1852, 10. květen - setkání s carem Mikulášem I. v Praze
1858 - sepsal závěť
1875, 29. červen - smrt v Praze

Ferdinand I. (V. byl pochován v Císařské hrobce ve Vídni





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta