Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" ​Zikmund z boží milosti římský král, vždy rozmnožitel říše, a uherský, dalmatský, charvátský atd. král, všem i jednotlivým knížatům,..." Zobrazit celý citát »

Text Zikmundova glejtu Husovi na cestu do Kostnice



Devadesátiletý mladík Jiří Louda

06. 12. 2010 | Vítězslav Březina | Autor píše

Když jsem přemýšlel o tom, jak nazvat krátké připomenutí devadesátých narozenin našeho slovutného heraldika, pana Jiřího Loudy, napadl mne nadpis "Devadesátiletý mladík".

Ale od začátku. S panem Jiřím Loudou mne pojí přátelství trvající téměř třicet let a za tu dobu jsem měl možnost jej poznat jako neuvěřitelně vitálního, stále tvůrčího a nesmírně aktivního člověka.
Člověka vzdělaného, s obrovským přehledem, korespondujícím s polovinou světa a hovořícím několika světovými jazyky, člověka s velkou dávkou humoru a sebeironie. Člověka, jehož životopis dává nahlédnout do onoho podivného dvacátého století plném zvratů, které se projevili i na životě Jiřího Loudy.

Plk. PhDr. h.c. Jiří Louda se narodil 3.10.1920 v Kutné Hoře v rodině středoškolského profesora. Byl vychován ve vlasteneckém prostředí, které potom už navždy nasměrovalo jeho životní dráhu. Po skončení středoškolských studií v roce 1938, v čase nejvyššího ohrožení republiky vstupuje do armády, s touhou bránit naši zemi proti hitlerovskému Německu.
Po rozbití Československa a obsazení Čech a Moravy německou armádou v březnu 1939, odchází s mnoha dalšími do Polska a v Krakově se hlásí k naší zahraniční armádě.
Překotné události v září 1939 ale znovu dávají do pohybu celý československý kontingent, tentokrát směr Francie. Ale víme, jak se dál vše vyvinulo a Jiří Louda se v létě roku 1940 ocitl ve Velké Británii. Zde se přihlásil k letectvu, které již v plném nasazení bojovalo proti nenáviděnému nepříteli, ale to jej odmítlo. A tak zkusil parašutisty.
Byl přijat a odcestoval do severního Skotska, kde byl podroben tvrdému výcviku tak, jak jej známe z různých filmů nebo vyprávění. Při jednom ze seskoků si zranil nohu a proto musel být vyřazen ze skupiny výsadkářů, kteří měli být vysazeni na území naší republiky. Celý výsadek, jehož členem měl být také mladý Jiří Louda, byl nad územím Německa sestřelen a nikdo z účastníků této mise nepřežil.
A protože byl příliš dobře seznámen s velmi důvěrnými fakty o přípravě našich parašutistů, skončil ve zpravodajské skupině plukovníka Moravce. V této skupině zůstal až do konce války. V době, kdy působil ve skupině plk. Moravce, měl také možnost setkat se také se stále živou anglickou heraldikou, která jej učarovala a stala se mu osudovou láskou na celý život.

Po návratu do osvobozené republiky zůstal v armádě jako aktivní důstojník. V té tobě, krátce po osvobození, začal pracovat na svých prvních heraldických dílech. Stal se žákem JJ. Karla knížete Schwarzenberga a na jeho doporučení provedl ilustrace do knihy Zdenka Radslava hraběte Kinského "U nás".
Až do dubna roku 1949 byl stále aktivním důstojníkem, ale tehdy byl bez udání důvodů uvězněn na Mírově. Po návratu z Mírova mu nebylo umožněno vykonávat žádné povolání, kde by mohl uplatnit své schopnosti a znalosti. Až po delší době získal místo v olomoucké státní knihovně, kde alespoň z části uplatnil své jazykové a organizační schopnosti. A také se věnovat soukromému studiu historie, heraldiky a řady dalších oborů.
Začal pracovat na řadě knih, které ale bohužel vycházely v zahraničí a také na kompletním armorialu Podvazkového řádu. Jeho ilustrace se začaly od poloviny 60tých let objevovat na pohlednicích, v časopisech i knihách. Ve spolupráci s PhDr. Josefem Janáčkem vydal knihu České erby a na začátku let osmdesátých pro zahraničního nakladatele úžasné dílo "Lines of Succession".
Po listopadu 1989 byl vyzván presidentem Havlem ke spolupráci na tvorbě státních znaků. Kde byl přijat jeho koncept jak pro český, tak pro federální státní znak. V roce 1993 už byla tvorba státního znaku České republiky zcela v jeho režii. Vytvořil jak velký, tak i malý státní znak a také vlajku presidenta republiky.

  

Poté se Jiřímu Loudovi podařilo vydat také jeho monumentální genealogicko-heraldické dílo "Království české". Tato kniha dodnes slouží jako reprezentační dar Kanceláři presidenta republiky pro významné státní návštěvy. 28.října 2000 vyznamenal president Václav Havel Jiřího Loudu "Medailí Za zásluhy", Je také nositelem Válečného kříže 1939 a řady dalších ocenění. V červnu 2004 olomoucká Univerzita Palackého udělila čestný doktorát filozofie.

Pan Jiří Louda se těší úžasné tělesné a duševní kondici a je nutnou dodat, že je to zásluhou jeho stále velmi aktivního tvůrčího nasazení a také velké podpory, které se mu dostává od jeho manželky, paní PhDr. Jaroslavy Loudové.


 

P.S. od Jana Drocára

Království české

Mám to štěstí být jedním z majitelů knihy, kterou pan Vítězslav Březina ve svém článku zmiňuje. Genealogicko-heraldické dílo Jiřího Loudy Království české, které má podtitul Erby a rodokmeny vládnoucích rodů, je opravdu krásné. Moc se povedlo, radost pohledět. A pracovat s touto knihou – to je pro mě vždy slavnostní chvilka. Provázená ovšem také pravidelným úklidem psacího stolu. Kniha Jiřího Loudy je totiž velká nejen obsahově, ale i formátem a její otevření není fyzicky jednoduché. Mám poměrně velký psací stůl, ale vždy při této akci narazím na problém, kam s klávesnicí, kam s myší, pokud je nechci odložit přímo na stránky knihy a to nechci.

Ta kniha je předurčena ke čtení vestoje u pultíku. V nádherné, zároveň románsko- goticko-renesanční, barokně-rokokově-klasicistní a možná i novorenesančně-novogoticky-secesní knihovně. Každé období zachycuje dílo v osobách panovníků země a jejich znaků. Čtenářům je předkládán přehledný rodokmen českých knížat a králů od prvního historicky doloženého panovníka z rodu Přemyslova, knížete Bořivoje, až do jeho posledního pokrevního potomka na českém trůnu, císaře Karla I. z rodu Habsburků (jako českého krále Karla III.).


Rozklikněte si genealogickou posloupnost do plného náhledu

Celkové uspořádání ukazuje jasně krevní a dynastickou posloupnost českých panovníků. Vše doloženo, jak bylo zmíněno, příslušnou heraldikou.

Ukázka kapitoly Poslední knížata z rodu Přemyslova

Jak kniha vznikala

Pozoruhodné na celé věci je fakt, že dílo vzniklo již před více jak šedesáti lety. Jiří Louda ho dokončil už v roce 1948 a na kroky, které předcházely, vzpomíná v úvodu své knihy: „Celá tato práce byla vytvořena z pouhé potřeby mít takové dílo pro vlastní poznání a práci. Jeho začátek mohu hledat v době 2. světové války, kdy jsem podobná (i když nikoli totožná) díla, týkající se ovšem králů anglických, viděl za svého pobytu ve Velké Británii. Nesmírně cennou mi byla vlídná pomoc Karla knížete ze Schwarzenbergu, s nímž jsem se seznámil po válce brzy po svém návratu s naší zahraniční armádou a jenž mi štědře otevřel nepřebernou pokladnici své orlické knihovny a svých znalostí. S neúnavnou trpělivostí sledoval celou práci od skic až po konečné provedení, korigoval, radil a povzbuzoval. Dílo jsem dokončil roku 1948, symbolicky v roce, kdy se kníže Karel chystal opustit svou rodnou zemi, v níž mu tehdy byla znemožněna další existence, a kdy jsem já sám byl propuštěn z naší armády.
Po dlouhá léta celá tato moje práce ležela zasunuta ve veliké roli vzadu v mé knihovně a poprvé se mohla představit světu až na výstavě mých kreseb v Brně v lednu 1991. Po celou tu dlouhou dobu nebyla reálná naděje na její publikování, a tak šlo vlastně o jakousi moji vnitřní emigraci. Teprve dnes může tento první souborný přehled českých panovnických rodů v genealogickém a heraldickém vývoji vyjít v knižní podobě. Uplynulá doba přirozeně změnila moji stylizaci erbovních znamení, ale celek zůstává stejně platný a snad i užitečný jako v době vzniku.
Jsem nesmírně zavázán nakladateli panu Petru P. Pavlíkovi, který překonal všechny problémy spojené s tak nesnadným úkolem a přivedl celé dílo ke zdárnému konci. A tak s pokorou předkládám naší veřejnosti svou práci, která se dnes vlastně holdem obnovené české státnosti
a vděčnou vzpomínkou na jednoho z největších znalců naší heraldiky, knížete Karla ze Schwarzenbergu“, napsal v březnu roku 1993 v Olomouci Jiří Louda.

Jak jsem ke vzácné knize přišel

K vydání takového rozsáhlého díla je samozřejmě nejdůležitější autorský počin. Nutný je odvážný a trpělivý nakladatel. Ale v tomto případě byla nesmírně důležitá i všestranná podpora, kterou dílu poskytl podnikatel JUDr. Petr Široký, který tak celou záležitost opravdu umožnil opravdu dotáhnout ke zmiňovanému zdárnému konci. Nerad ovšem o svém zásadním přínosu ke vzniku knihy hovoří, jeho snahou bylo především vydáním knihy ocenit dílo Jiřího Loudy.
V červenci 2010 otevírala fotografka a cestovatelka Adrienne hraběnka Korff-Schmising-Kerssenbrock jednu za svých letošních výstav také na zámku v Bezdružicích. Měl jsem potěšení se vernisáže výstavy s názvem Tváře Tibetu účastnit a v jejím průběhu jsem se také dozvěděl, že tím, kdo umožnil a pomohl tak velkoryse pojatou výstavu uspořádat, byl majitel zámku JUDr. Petr Široký. Zajímají mě zámky a hrady obecně a jejich stavebníci a majitelé především. Rád bych je jednou zpracoval do jakýchsi „rodokmenů“, které by všechny hradní a zámecké pány dané památky představily návštěvníkům i graficky. Když tyto mé představy slyšel JUDr. Petr Široký a viděl i můj zájem o rodokmeny předchozích majitelů bezdružického zámku, odešel kamsi do jeho útrob a po chvíli se vrátil s objemnými deskami. A v nich byla k mému překvapení ukryta výše zmiňovaná kniha Jiřího Loudy.
Mé překvapení bylo opravdu nelíčené a nějakým fluidem zřejmě zapůsobilo i na pana Širokého, protože se na konci našeho celkem krátkého setkání k mému potěšení rozhodl mi knihu darovat. Musím se přiznat, že jsem do té chvíle o heraldicko-genealogickém díle  Jiřího Loudy neměl ani tušení a určitě bych si takovou nádhernou publikaci ihned pokoušel opatřit i sám. Ale nevím, zda by se mi to tolik let po jejím vydání podařilo. Opravdu nevím, spíše ne. Proto ještě jednou tímto všem zainteresovaným moc děkuji. Mám z knihy velkou radost a rád z ní co nejvíce čerpám pro magazín Historická šlechta.

 

JUDr. Petr Široký zahajuje na zámku v Bezdružicích výstavu Tváře Tibetu (foto vlevo).
Autorka výstavy Adrienne hraběnka Korff-Schmising-Kerssenbrock stojí úplně vlevo,
vedle ní je
manželka Petra Širokého Svatoslava a zcela vpravo kurátor výstavy Ing.  Josef Kessler.
Majiteli zámku věnovala autorka výstavy jednu z fotografií ze své cesty do Tibetu (foto vpravo)

Kurátor výstavy Ing. Josef Kessler uvedl při svém projevu na adresu autorky výstavy
Adrienny hr. Korff-Schmising-Kerssenbrock: „Má výrazný výtvarný talent a cit, jehož část
dává do své fotografické tvorby“. Vzápětí byl také odměněn tibetskou fotografií.

Autorce výstavy jako předsedkyni rady Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách přijeli na vernisáž výstavy zahrát také pražští konzervatoristé: Tomáš Hanousek a Jakub Macháček. Byli výborní.
Teprve po skončení vernisáže a podpisech do pamětní knihy autorky (k podpisu se na fotografii
právě chystá i autor toho článku Vítězslav Březina), byla příležitost si při občerstvení pohovořit
s majitelem bezdružického zámku JUDr. Petrem Širokým i na krásné téma heraldik a genealog
Jiří Louda a vydání jeho stěžejní knihy.

Další významná díla Jiřího Loudy

Neznal jsem sice výše zmiňované dílo Jiřího Loudy, ale jinak jsem při svém zájmu o historii nacházel jeho nesmazatelnou stopu velmi často. Nejdříve asi v několikasvazkovém díle Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, jehož jednotlivé díly vycházely na začátku osmdesátých let minulého století. Na obálce každého ze sedmi svazků byly vyobrazeny čtyři, nebo pět a jednou dokonce i šest znaků šlechtických rodů. V tiráži jsem si poté přečetl, že erby nakreslil a popsal Jiří Louda. Moc se mi líbili a přiznám se, že jsem možná původně začal kupovat knihy právě pro tato krásná vyobrazení.

První díl Hradů a zámků a tvrzí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vyšel v roce 1981
a byl věnován jižní Moravě (vlevo). Ukázka erbů Jiřího Loudy v pátém díle, který byl věnován jižním Čechám (vpravo). Erb knížat ze Schwarzenbergu je vlevo dole.

Kromě erbů Jiřího Loudy a řady zajímavých informací, mě v každém díle také zaujaly rodokmeny, kterých je zde poměrně dost. Vztahují se vždy ke šlechtickým rodům, které jsou v příslušném dílu připomínány. Jsou ale bohužel všechny nemilosrdně a jednotně vždy na konci 19. století jakoby uťaty. Končí, pak už nic. Nic, nic, žádní potomci. Rod přestal existovat.
Pokud však chceme psát knihu o historii hradů a zámků, kterými se občanská společnost dnes tak ráda chlubí, šlechtu jako jejich stavitelku a staletou majitelku lze jen obtížně zcela zapřít. I v době vrcholící normalizace. S trochou nadsázky to vypadá, že když už se nešlo dost dobře řídit bláboly vrchního komunistického ideologa Biľaka typu „dajaký feudálové nám to tuná kaziť nebudú“, musely to zřejmě odnést alespoň rodokmeny.

Jedním z amatérských pokusů jak napravit tato „opomenutí“ a sdělovat čtenářům, že česká šlechta stále žije a v mnoha rodech, je i projekt internetového magazínu Historická šlechta. Snaží se navzdory i dnes přetrvávajícímu zatracování šlechtického stavu, sdělovat ta základní fakta…i připomínat, že je namístě šlechtu respektovat a po dlouhých letech zapírání jí po právu vracet její postavení přední nositelky duchovních a mravních hodnot, které dnes ve společností tak zoufale chybí. Obnovovat si hrdost na české dějiny a na osobnosti, které je po staletí tvořily - to bychom měli. A pokud to byli šlechtici, tak vědět, že dnešní potomci starých rodů většinu z nich jako své předky a příbuzné znají a stále tak symbolizují vzájemnou politickou, kulturní, náboženskou, ekonomickou i příbuzenskou kontinuitu minulého se současným.

Jiří Louda pracoval ve Státní vědecké knihovně v Olomouci a od roku 1976, kdy odešel do důchodu, se začal zcela věnovat heraldice. A vytvořil další skvostná díla. Na rodokmenech dotažených až tam, kam je potřeba, je postavena jeho další velmi významná kniha, která se také stala jedním z nejvíce respektovaných heraldicko-genealogických počinů v celé Evropě. Jeho publikace Lines of Succession (genealogie a heraldika nejvýznamnějších evropských panovnických rodů) poprvé vyšla v roce 1981. Jiří Louda za ní v roce 1983 obdržel prestižní heraldickou cenu The Julian Bickersteth Memorial Medal, kterou mu udělil Institute of Heraldic and Genealogical Studies v anglickém Canterbury jako teprve druhému zahraničnímu heraldikovi. K nahlédnutí jsem vybral rodokmeny českých panovníků z dynastie přemyslovské, Lucemburků a Jagellonců, Habsburků a dynastie habsbursko-lotrinské.

V roce 1996 byla konečně Jiřímu Loudovi vydána jeho stěžejní publikace Království české - Erby a rodokmeny vládnoucích rodů. A o deset let později byla na Filozofické fakultě Ostravské univerzity otevřena výstava rodokmenů z této knihy a z ní jsou následující fotografické ukázky:

Dovolím si nyní opět předat slovo autorovi článku Vítězslavu Březinovi a poděkovat mu za poskytnuté místo v rámci jeho článku o Jiřím Loudovi., který mezi tím ještě připsal na závěr několik řádků:
Na počátku devadesátých let minulého století, při jedné mé návštěvě u Loudů v Olomouci, pravil pan Louda: " Ještě Vám něco ukážu, já už na to málem zapomněl, dělal jsem to krátce po válce a radou mi s tím tehdy pomáhal kníže Schwarzenberg." Vstal a odkudsi ze skříně vytáhl role papíru, které začal na stole v pracovně rozbalovat. A přede mnou se objevily genealogicko-heraldické tabule českých panovníků. Od prvních Přemyslovců až po posledního Karla I. Habsburského. Úžasná podívaná, nádherné kresby, pečlivé provedení a to vše v originále!! Hleděl jsem na to nevěřícně a
jenom jsem se zeptal, zda by nestálo za to, vydat toto tiskem. Pan Louda se jen usmál a prohlásil, že by se nejdříve musel sehnat nějaký blázen, který by to vydal a hlavně financoval“.

Jak vidno, pan Louda po zkušenostech příliš nevěřil, ale ono se podařilo a kniha je na světě již 14 let. Díky, díky, že mezi námi žijí tací blázni, kteří to umožňují.

Vážený pane Loudo, dovolte, abychom Vám i za časopis Historická šlechta popřáli do dalších let mnoho pohody, zdraví a tvůrčích počinů.

Jiří Louda:
KRÁLOVSTVÍ ČESKÉ
Erby a rodokmeny vládnoucích rodů

Vydalo nakladatelství Petr. P. Pavlík, Havířov v roce 1996
Text česky, anglicky, německy, francouzsky, 122 stran, 12 genealogických tabulí


Vítězslav Březina, 06. 12. 2010

e-mail: vit.brezina@steinel.cz

Všechny články autora




Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta