Nezahyneš ani ohněm ani mečem

Ukaž mi své cesty, ó pane

Stará česká rodina z rozrodu Drslaviců, připomíná se již ve 12. století. Velmi se rozvětvila, ale v současné době žije již jen jediná - nedrahovická větev rodu. Roku 1607 český panský stav starožitných rodů. 1623 říšský stav svobodných pánů. 1627 říšský hraběcí stav. 1635 velký palatinát - vše pro Heřmana (*1576,†1651). Roku 1629 potvrzení stavu svobodných pánů pro všechny členy nedrahovické větve v Království českém, 1652 přenesení hraběcího stavu na Humprechta Jana (*1628, †1682), prasynovce výše uvedného Heřmana.
Roku 1688 dolnorakouský panský stav pro Heřmana Jakuba (*1659, †1710). Roku 1716 titul "vladař domu jindřichohradeckého a chudenického" a úřad číšníka Království českého dědičně pro prvorozeného syna, oboje pro Františka Josefa (*1697, †1733).
Roku 1746 moravský panský stav pro Prokopa Vojtěcha (*1726,†1777); jeho dvěma syny se tato větev rozdělila na dvě linie; starší Jan Rudolf (*1757, †1845) založil tzv. jindřichohradeckou linii a mladší Wolfgang Maria (*1766,†1813) založil tzv. vinořskou linii.

(převzato z Almanachu českých šlechtických rodů 2007)

1623  stav svobodných pánů
1627  říšský a český hraběcí stav
1629  potvrzení starého českého panského stavu
1716  povolení titulu pán domu jindřichohradeckého a chudenického pro hlavu rodu

• všichni členové rodu mají nárok na titul hrabě/hraběnka

koncem 15. století se rod rozdělil na tři větve, které založili synové Drslava († 1466)
• větev chudenická – založena Humprechtem (1447-1501); později se rozdělila na původní chudenickou a větev nedrahovickou; chudenická větev vymřela Janem Vojtěchem v roce 1816.
• větev radnická – založena Vilémem († 1510), vymřela Janem Petrem (†1624)
• větev tasnovická - založena Janem († 1505), vymřela pravděpodobně Jiřím (†1669)

• větev nedrahovická - založena Janem (1554-1580) - bratry Janem Rudolfem (1757-1845) a Wolfangem Mariou ((1766-1813) se rozdělila do dvou dodnes žijících větví - jindřichohradecké a vinořské

• větev jindřichohradecká - vznikla rozdělením nedrahovické větve; zakladatel Jan Rudolf (1757-1845) - dosud žije

• větev vinořská - vznikla rozdělením nedrahovické větve; zakladatel Wolfgang Maria (1766-1813) - dosud žije

abecedně:

Diviš († 1621) - hejtman Pražského hradu 

Drslav – nejstarší zaznamenaný předek, v letech 1160-1165 vykonával funkci kastelána plzeňského hradu, prastarý český panský rod Drslaviců

František (1857-1932) - jako bezdětný adoptoval svého prasynovce hraběte Evžena Czernina (1892-1955), podmínkou dědictví bylo, že se naučí s celou rodinou česky a že čeština zůstane administrativním jazykem na všech panstvích, vlastnil zámky Petrohrad a Krásný Dvůr v severních Čechách (v Sudetech) a jihočeský Jindřichův Hradec, aby zachránil své sudetské statky, přihlásil se v roce 1938 při záboru Sudet k německé národnosti, s odtržením Sudet ani s následnou okupací zbytku Československa však nesouhlasil

František Josef (1696-1733) - syn Heřmana Jakuba Czernina, sběratel umění, vášnivý lovec a propagátor parforsních honů, onemocněl tuberkulózou, ekonomika nebyla jeho silnou stránkou, velké výdaje, zastával významné úřady v zemi, ze zdravotních či finančních důvodů odmítl pověření významnou diplomatickou misí (tato mise mohla znamenat povýšení Czerninů do knížecího stavu)

Heřman zvaný Tureček (1579-1651) - v mládí v Jeruzalémě pasován na rytíře Božího hrobu, navštívil Palestinu, Egypt, část Arábie, v roce 1616 pověřen císařem Matyášem Habsburským mírovým poselstvím k tureckému sultánovi; bratr Diviše († 1621); v době povstání stál na straně císaře, donucen odejít ze země, vrátil se zpět s císařským vojskem, bojoval v bitvě na Bílé hoře, odměněn povýšením do hraběcího stavu a funkcí královského místodržícího, později se jako zkušený vojevůdce vyznamenal v třicetileté válce a byl ještě jednou vyslán do Istanbulu, kde opět uspěl, podařilo se mu obrátit směr tureckého postupu od rakouských zemí k Benátkám, čímž celou říši v podstatě zachránil, o své druhé cestě do Turecka napsal poutavý cestopis, získal za svého života také četné statky, a protože byl bezdětný, odkázal je vnukům svého bratra

Heřman Jakub (1659-1710) - syn Humprechta Jana Czernina, v letech 1695-1698 vyslancem ve Varšavě, po roce 1700 nejvyšším zemským hofmistrem a od roku 1704 nejvyšším pražským purkrabím, podporoval výtvarné umění, dokonale ovládal český jazyk

 Humprecht Jan (1628-1682) - vnuk Diviše († 1621), v mládí studoval na jezuitském gymnáziu v Praze, cestoval po Evropě, krátce sloužil u dvora arcivévody Leopolda Habsburského, zastával četné úřady ve státní správě a v letech 1660-1663 byl císařským vyslancem v Benátkách, zasloužil se o pronikání tehdy moderního barokního slohu do záalpských zemí, rozmnožil rodinný majetek a zahájil stavbu monumentálního paláce na Hradčanech (dnešní ministerstvo zahraničních věcí)
Jan Karel († 1657) - z tasovické větve odešel po protihabsburském povstání v letech 1618-1620 pro víru z Čech

Jaromír (1818-1908) - od 1868 vladař domu hradeckého a chudenického, císařský a královský komoří, tajný rada, dědičný člen panské sněmovny, majorát Jindřichův Hradec, Chudenice, Petrohrad (u Loun), Krásný dvůr

Jindřich († 1640) - a jeho příbuzní z chudenické větve rodu zůstali po protihabsburském povstání v letech 1618-1620 v Čechách a během následujících století zastávali řadu významných funkcí ve státní správě, vymřela na počátku 19. století

Karel Evžen (1920-1940) - starší syn Františka Czernina padl jako říšský státní příslušník v uniformě wehrmachtu ve Francii, jejich zámek v Krásném Dvoře byl za války obsazen nacisty, sloužil k rekreačním účelům říšského ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa

Otakar (1872-1932) - proslul jako člen vinořské větve, vyslanec v Bukurešti (1913-1916), rakouský ministr zahraničí (1917-1918), jeho jmenování do vlády spojeno s velkými nadějemi, snažil se najít východisko z tíživé válečné situace, vyjednával i o separátním míru s Ruskem a Francií, vyvíjel tlak na neústupný Berlín, byl si vědom toho, jak válka ohrožuje všechny evropské monarchie, jeho politické vyznání však bylo velmi konzervativní, patřil původně k okruhu autoritativních politiků okolo následníka trůnu Ferdinanda d´Este, na demokratické formy vlády si příliš nepotrpěl, což dokazují jeho výroky:“velké masy lidí jsou vždy bezcharakterní a zbabělé“ nebo „vox populi-vox hovězí“, na jaře 1918 vystoupil s ostrou kritikou Masarykovy politiky, tím proti sobě popudil celou českou politickou a kulturní reprezentaci, ta jeho výroky pochopila jako národní urážku, navíc, jak poznamenal později T.G.Masaryk, to velmi uškodilo pověsti Rakouska v Anglii a Americe, protože se Otakar nediplomaticky snížil k osobním urážkám, zároveň obvinil Francii, respektive ministerského předsedu Clemenceaua, že se snížil nabízet Rakousko-Uhersku mír, Clemenceaua reagoval jednoznačným prohlášením: „Hrabě Czernin lže!“ a zveřejnil informace o jeho diplomatické aktivitě ve Francii, tím přivedl Otakar sebe i císaře Karla do velmi nepříznivé situace a fakticky zmařil poslední naděje na záchranu habsburské říše, když se mu nepodařilo přimět císaře Karla k abdikaci, sám na ministerskou funkci rezignoval

Petr Jan Nepomuk (1769-1796) - bojoval proti Napoleonovi, zemřel následkem zranění v „bitvě národů“ u Lipska

Rudolf Theobald (1904-1984) - z vinořské větve se jednoznačně postavil na stranu českého státu a za války byl nacisty uvězněn. On a několik dalších Czerninů podepsali prohlášení české šlechty v roce 1939.
rodokmen signatářů
Byl posledním majitelem statku a zámku Dymokury, které mu byly v roce 1948 zkonfiskovány, a pro část rodiny, která se rozhodla zůstat v Čechách, nastalo další pronásledování. Dymokury byly po roce 1989 navráceny jeho synovi Děpoldovi (*1936).

Wolfgang Maria (1766-1813) - zkušený válečník, vyznamenal se v tureckých válkách (1790), později se účastnil napoleonských bojů, byl zraněn, stal se zakladatelem vinořské větve rodu

Převzato z knihy Petra Maška Modrá krev

původní sídlo: Chuděnice v západních Čechách.

Dymokury, Hlušice, Petrohrad, Chudenice, Jindřichův Hradec, Krásný Dvůr, Maršov, Vrchlabí

sledovatelný rodokmen začíná v roce 1358.

rodokmen: CZERNINOVÉ

tento rodokmen byl zpracován v roce 2001 a ukazuje Czerniny také jako potomky císaře a českého krále Karla IV.

rodokmen signatářů

Stammreihe des Hauses Czernin von Chudenic 
(kniha o Czerninech v němčině)