Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" Mým hlavním úkolem , je chránit mé národy před jejich politiky." Zobrazit celý citát »

Habsbursko-Lotrinský František Josef I. (1830-1916)



Chotek z Chotkova a Vojnína, Karel *1783 † 1868, nejvyšší purkrabí

10. 10. 2009 | Redakce | Osobnosti

Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína
(23.7.1783 Vídeň-28.12.1868 Vídeň, pohřben Valtířov)
rytíř řádu Zlatého rouna (1836), studium práv, 1802 vstoupil do státní služby, 1816-1818 gubernátor v Terstu, 1819-1824 gubernátor v Tyrolsku, 1824 dvorský kancléř, předseda dvorské studijní komise, 1826-1843 nejvyšší purkrabí, 1863 rytíř řádu Zlatého rouna; statky: 1841 koupil Velké Březno - stavba nového zámku, 1846 koupil Zahořany, Čivice
oo
15.7.1817 Vídeň
Maria Sophia hraběnka Berchtoldová z Uherčic
(21.1.1794 Vídeň-18.2.1878 Vídeň) 
rodiče: Maria Anton hrabě Berchtold, svobodný pán z Uherčic
a Maria Anna Franziska Huszár de Szent-Kereszt 

6 dětí
nejmladší syn Bohuslav byl otcem Žofie,
manželky následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este Habsbursko-Lotrinského
(redakce)

Karel Chotek 
...Nejvíce vynikl pátý syn  Jana Rudolfa (1749-1824) Karel (*1783). 
Vstoupiv r. 1802 do státní služby, stal se po 10 létech krajským v Přerově a povolán pak do nově nabytých illyrských provincií, kde bedlivě přihlížel k vykopávání antických památek u Pulje a Aquileje. Jako gubernátor terstský (1816 až 1818) vystavěl v Terstu dům chudých, pracovnu, maják na pobřeží istrijském a nový vodovod a zařídil pravidelnou plavbu parní lodi mezi Terstem a Benátkami. Jako gubernátor tyrolský (1819-1824) spořádal zemský dluh, založil tyr. národní museum, zřídil ústav pro chudé a spořitelnu, zavedl assekuraci proti ohni a upravil řeku Adiži; na jeho přímluvu bylo lyceum inšprucké na universitu povýšeno. R. 1824 byl ustanoven dvor. kancléřem a předsedou studijní dvorní kommisse ve Vídni a r. 1826 jmenován
nejvyšším purkrabím v Čechách.
V úřadě tom (1826-43) získal si zásluhy nezapomenutelné o Čechy a zejména o Prahu. Kommunikaci zlepšil stavbou řetězových mostů v Praze, Žatci, Jaroměři a Strakonicích, upravil cestu z Marianských Lázní do Karlových Varů, zřídil paroplavbu po Labi od Mělníka až ke hranicím a pro celou zemi vydal rozkazy stavěti silnice a sázeti stromy k jejich okrase.
V Praze vydlážditi dal některé nové ulice, upravil a okrášlil t. zv. Dobytčí trh, nynější Karlovo náměstí, obnovil býv. Koňskou bránu dobrovolnými příspěvky a hlubokou cestu na Malé Straně, kde zřídil novou cestu, dnes Chotkovou řečenou, k Brusce a sady, založil novou cestu od Brusky k Bubenči a okrášlil Bubeneč angl. parkem.
Také založil sady na pražských baštách, upravil a okrášlil Smíchov, vysázeti dal nové stromy na Petříně, obnovil pražskou radnici, zřídil nábřeží a upravil Kolovratskou třídu a ulici Újezdskou. Věnoval též péči opravě Karlšteina, chrámu Týnského a Belvederu Královny Anny, dále okrase Teplic, Karl. Varů, Františkových a Marian. Lázní.
Obchod a průmysl snažil se zvelebiti výstavou českých věcí uměleckých a průmyslných (ve dvou létech), uvedením trhův na vlnu v Praze a v Plzni. K humanitním ústavům též zřetel svůj obrátil a založil pracovnu pro chudé a pro kárance, zřídil znovu káznici káranců, upravil ústav pro chudé a založil ústav pro slepce dospělé a opatrovny v Praze na Hrádku, u P. Marie Vítězné a v Židovském městě, v Karlíně, Králové Hradci, Plzni a j. Praze postaral se o železné trouby k přivádění a čištění vody k pití a o lepší osvětlení, celé zemi pak o zřízení škol ku pěstování ovocných stromův a o založení památných knih v obcích k zaznamenávání důležitějších událostí.
Když r. 1842 slavil čtyřicetiletí své dokonané služby státní, byl mu od města Prahy diplom čestného měšťanství podán a jménem šlechty české odevzdán mu stříbrný stojan a veliké zásluhy jeho i jinak vděčně jsou uznány. Již předtím, r. 1835, ražena byla medaille na počest jeho. Od mocnáře svého byl Chotek z Chotkova a z Vojnína vyznamenán řádem zlatého rouna.
R. 1843 vzdal se svého úřadu a žil potom na statcích svých až do r. 1868, kdy 28. pros. zemřel a ve Valtířově na Litoměřicku pochován jest.
S manželkou svou Marií hr. Berchtoldovou měl čtyři syny, z nichž jen dva jej přežili. Antonín hr. Chotek z Chotkova a z Vojnína zdědil po něm Zahořany a Veliké Březno, byl c. a k. komořím a zemřev r. 1883 zůstavil z manželství svého s Olgou z Moltke syna Karla, čestného rytíře řádu malt., c. a k. komořího, sekretáře vyslanectví m. sl. a pána na Zahořanech a Vel. Březně, jenž s manželkou svou Adelheidou princ. z Hohenlohe-Langenburku má dítky: Karla, Antoinettu a Adu. Sestra Karlova Marie provdala se za Jindřicha hr. Nostice z Rienecku, c. a k. komořího a nadporučíka u dragounů zem. obrany, druhá sestra Olga jest svobodna.
Druhý syn nejv. purkrabího Bohuslav (†11. říj. 1896) jako otec byl ve službách státních přes 40 let. Nejvíce času strávil ve vyslaneckých úřadech; byl legačním sekretářem a později leg. radou při vyslanectví rakouském v Berlíně, pak vyslancem v Madridě a za ministerstva Hohenwartova místodržitelem v Čechách (1871). Potom stal se mimoř. vyslancem a splnomocněným ministrem v Brusselu a naposled v Drážďanech. Byl c. a k. komořím, tajným radou a doživotním členem panské sněmovny. Manželka jeho Vilemína hr. Kinská ze Vchynic a Tetova, dáma řádu hvězdového a c. k. paláce jakož i čestná dáma řádu maltézského, porodila mu 7 dcer a syna Volfganga, c. a k. komořího, okr. kommissaře v minist. vnitra a poručíka u dragounů zem. obrany. Z dcer jest Zdeňka dámou řádu hvězdového a u dvora J. cís. a kr. Výsosti korunní princezny Štěpánky. Marie, dáma řádu hvězdového, provdala se r. 1887 za JUDra Jarosl. hr. z Thunu a Hohenšteinu, c. a k. komořího a zálož. poručíka u dragounů. Karolina r. 1886 podala ruku svou Leopoldu hr. Nosticovi z domu Falknovského, c. a k. komořímu. Marie Antonie jest od r. 1893 manželkou Karla Adama z Wuthenau, premierlieutenanta v král. sas. pluku jízdy gardové. Žofie jest dámou řádu hvězdového a u dvora c. a k. Výs. arcivévodkyně rak. Isabelly; Oktavie a Marie Jindřiška jsou svobodny.

(Ottův slovník naučný)

Chotek z Chotkova a Vojnína, Karel
President zemského gubernia
a nejvyšší purkrabí Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína 1783-1868
c. k. komoří, rytíř řádu zlatého rouna, majitel panství Zahořan a Velkého Března v Litoměřicku a statku Čivic u Pardubic. Tento člen starého českého (od roku1723 hraběcího) rodu Chotků z Chotkova a Vojnína se narodil 23. července 1783 ve Vídni jako pátý z osmi synů Jana Rudolfa hraběte Chotka a Marie Sidonie, rozené hraběnky Clary-Aldringenové.
Jeho otec zastával v letech 1802-1805 post nejvyššího pražského purkrabí, poté povýšil, když byl povolán do Vídně na post konferenčního ministra. Jako purkrabí se snažil zmodernizovat tehdy docela zaostalé provinční město. Zasadil se o otevření Stromovky veřejnosti a uvažoval o stavbě druhého mostu v Praze, čímž by se ulevilo Karlovu mostu.
Úspěšnější byl ale při zvelebování Prahy teprve jeho syn.
Karel trávil své mládí hlavně ve Veltrusích a v Praze. Rozhodl se pro politickou kariéru a tak vystudoval práva na universitách v Praze a ve Vídni. Poté nastoupil do státních služeb. Začal roku 1803 jako úředník při pražském guberniu, které tehdy vedl jeho otec. A postupně stoupal vzhůru. Zastával pozice krajského hejtmana v Hranicích na Moravě (1805), guberniálního rady v Brně (1811), tajemníka ministerstva financí a krajského hejtmana v Přerově (1812). V té době rovněž podnikal různé tuzemské i zahraniční poznávací cesty. Poznatky technického a společenského rázu posléze převáděl do praxe.
V době válek s francouzským císařem Napoleonem I. se ani Karel nevyhnul službě v armádě. Tu ale nastoupil až v závěrečném období. Jakožto generální intendant se v roce 1815 s jednotkami generála Bianchiho účastnil italského tažení rakouské armády proti maršálovi Muratovi. Boje ustaly, ale Karel Chotek ještě v Itálii chvíli zůstal a to ve funkci generála-guvernéra. V roce 1816 odešel z armády a působil v prostoru nově získaných ilyrských provincií. Zastával při terstském guberniu funkci dvorního rady. Po smrti gubernátora Rossetiho postoupil na jeho post a v této roli se zasloužil o rozvoj poměrně chudé Istrie (především v oblasti rozvoje infrastruktury - např. nový vodovod či pravidelná paroplavba na trati Terst-Benátky).
V roce 1818 se ale stěhuje do tyrolského Innsbrucku na post místopředsedy místního gubernia, kde opět po několika měsících postupuje na post nejvyšší - stává se tyrolským gubernátorem. I zde podporoval rozvoj průmyslu a výstavbu infrastruktury. Zasloužil se i o založení vysokého školství v Innsbrucku (resp. povýšení místního lycea), místního musea, ústavu pro chudé či spořitelny. Má zásluhy i na úpravách toku řeku Adiže či na umoření zemského dluhu. Po čase, v roce 1824, se opět stěhuje. Tentokráte do Vídně, neboť je do sídelního města povolán jako dvorní kancléř a posléze předseda tzv. studijní dvorní komise. I zde zanechal hmatatelný výsledek své práce - založil vídeňskou hvězdárnu.
V roce 1826 se vrací do Prahy. Tentokrát jako nejvyšší pražský purkrabí, což znamenalo, že stál v čele pražského gubernia, zemského sněmu a stavovského zemského výboru. Praha byla tehdy stále ještě, i přes některé pozitivní kroky jeho předchůdců, dosti zanedbané město, jež tížila mimo jiné neuspokojivá dopravní situace či neexistence moderního kanalizačního systému. Karel Chotek ale měl zkušenosti a elán.
Obojí věnoval rozvoji království, především ale jeho hlavního města.
Jedním z jeho prvních kroků bylo to, že se spolu se svými syny začal učit český jazyk. Učitelem jim nebyl nikdo menší než František Palacký. Na věc nahlížel pragmaticky. Chtěl realizovat mnohé projekty a usoudil, že je třeba, aby se dorozuměl s jejich konkrétními realizátory.
Mezi jeho hlavní projekty patří zlepšování dopravní infrastruktury v Praze i celém Českém království, jež mělo zrychlit přepravu osob a materiálu a umožnit tak následný rozvoj průmyslu. Zasloužil se o značné vylepšení silničního spojení mezi Prahou a Vídní, výstavbu druhého mostu přes Vltavu v Praze (1841, řetězový most), řetězových mostů v Jaroměři, Žatci a Strakonicích, vybudování koňské dráhy České Budějovice-Linec a podporoval vltavskou paroplavbu a plavbu na trase Mělník-hranice.
V Praze nechal vydláždit mnoho kilometrů ulic, vystavět kanalizaci, zlepšit systém zisku pitné vody a vybudovat první kamenné nábřeží (Národní divadlo-Karlův most). Zasloužil se o zřízení nových sadů (např. na pražských baštách), o výsadbu zeleně (nechal osázet i ostrovy na Vltavě), zlepšení stavu mnoha významnějších ulic či zlepšení osvětlení v královském hlavním městě. Prvky vnitřního opevnění nahradily široké třídy (např. Příkopy) a na hradbách vznikaly aleje, jež se stávaly oblíbeným cílem nedělních vycházek Pražanů (z jeho podnětu došlo i ke zkrášlení vzhledu českých lázeňských měst - Teplice, Karlovy Vary, Františkovy a Mariánské Lázně). Mimo hradby bouřlivě rostla předměstí, do nichž se přesouval pražský průmysl, jež se měnil z řemeslnických dílen a manufaktur na parními stroji vybavené továrny. Jeho jméno nese důležitá pražská ulice. Byl to totiž Karel Chotek, kdo nechal vybudovat kvalitní spojení centra města se severozápadem (Valdštejnem vybudovaná cesta - dnes ulice Pod Bruskou - nevyhovovala) a tím rovněž spojení pražského silničního systému s koňespřežkou, jež do Prahy přivážela uhlí z Kladenska a dřevo z Křivoklátska a začínala kousek od Brusky, tj. Písecké brány pražského mariánského fortifikačního systému. Rozvoj v Praze byl doprovázen i modernizací ve venkovských provozech a při mechanizaci zemědělství. Měl velký podíl na vzniku ovocnářských škol.
Zavedl trhy na vlnu v Praze a Plzni, opravil nedostatky ve zřízení kontribučních sýpek, vydal předpisy pro stavbu silnic a sázení stromů. 
Zřizoval i sociální ústavy, např. opatrovny pro sirotky či ústavu pro dospělé slepce. Nechal obnovit káznici káranců a zřídit při ní pracovnu. Jeho zásluhou se Letohrádek královny Anny opět stal kulturním místem. Rovněž se zasloužil o opravu Karlštejna, který byl ve velmi nedobrém stavu.
Hrabě Chotek podporoval pořádání průmyslových výstav a společně s hlavním iniciátorem, Josefem knížetem Dietrichsteinem, byl patronem nově založené Jednoty ku povzbuzení průmyslu v Čechách.
V září 1836 stál z pozice své funkce v čele příprav korunovace Ferdinanda V., jíž se kvůli úmrtí svého bratra, olomouckého arcibiskupa (Ferdinand Maria hrabě Chotek), neúčastnil v plné míře. Přesto je nutno zmínit, že má lví podíl na úspěšnosti celé náročné akce - vyskytnuvší se potíže nebyly způsobeny jím, ale cholerou, jež v té době udeřila na Prahu.
Během slavností obdržel 17. září 1836 jako jeden ze čtrnácti šlechticů Řád zlatého rouna.
Počet obyvatel hlavního města Českého království po několika letech jeho úřadování překročil 100 000 (zhruba kolem r. 1830) a po polovině století již měla Praha i s předměstími více jak 150 000 obyvatel. Za jeho působení se Praha výrazně změnila. Stalo se z ní průmyslové, poměrně rychle se modernizující město. Zásluhu na tom měl i pražský purkmistr Petr Sporschil, jež stál v čele magistrátu v letech 1826-1838, tedy v první polovině
Chotkova úřadování na nejvyšším purkrabství.
V některých věcech navázal Karel Chotek na kroky svých předchůdců (1802-1808 Jan Rudolf hrabě Chotek - ten byl ale již roku 1805 povolán do Vídně, formálně byl ale nahrazen až 1808, 1808-1810 Josef hrabě Wallis, 1810-1826 František Antonín hrabě Libštejnský z Kolovrat). Nicméně nastartování bouřlivého rozvoje hlavního města je především jeho zásluhou.
Karel hrabě Chotek odešel ze svého úřadu v roce 1843. Čeští stavové zahájili počátkem 40. let boj za svá práva (český zemský sněm měl tehdy minimum pravomocí) a kritika se snesla i na hraběte Chotka, který byl spíše představitelem státní správy (jakožto president zemského gubernia) než představitel české samosprávy (stál v čele zemského sněmu a zemského výboru). Rovněž se dostal do sporu se skupinou osob kolem konferenčního ministra hraběte Libštejnského z Kolovrat. Záminkou pro neshody byl spor ohledně dobudování nábřeží mezi oběma pražskými mosty (Chotek chtěl novou budovu pro Národní muzeum a Královskou českou společnost nauk, zatímco skupina kolem Kolovrata prosadila novogotický jezdecký pomník císaře Františka I.).
Chotek se svého úřadu vzdal a stáhl se z veřejnosti do ústraní.
Karel hrabě Chotek byl poslední purkrabí v této starobylé funkci, neboť po něm následovalo období správců země dosazovaných z Vídně (prvním byl arcivévoda Štěpán).
Byl oddaným zemským patriotem majícícm pochopení pro snahy českých vlastenců, zároveň byl ale věrný služebníkem habsburského arcidomu.
Od 15. července 1817 byl ženat s Marií, hraběnkou Berchtoldovou z Uherčic.
Spolu měli čtyři syny. Otce přežili dva - Antonín a Bohuslav.
Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína zemřel 28. prosince 1868 ve Vídni.
Pohřben byl ve Valtířově na Ústecku.

Zdroje:
Josef LEDR: Hrabata Chotkové z Chotkova a Vojnína, nákladem vlastním, Kutná Hora, 1886
Milada SEKYRKOVÁ: Ferdinand V. 7.9.1836: poslední pražská korunovace, Havran, Praha, 2004 
Read more: http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/34153#ixzz0TBDf12Cw





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta