Jindřich Lefl z Lažan byl povýšen králem Václavem IV. do panského stavu.

Františku Leopoldovi (1659-1736) z rozsochatecké větve byl obnoven panský stav císařem Karlem VI. 30.5.1712.

vnuci Jindřicha Lefla z Lažan, synové Jana - Burian, Václav a Oldřich prodali Bechyni v roce 1477 pánům ze Šternberka. Burian a Oldřich se stali praotci dvou hlavních větví rodu:

1.
bernartická větev
byla založena Burianem a jejím posledním mužským potomkem, který žil v Čechách, byl JUDr. Karel rytíř Bechinie z Lažan († 29.12.1985). Jeho synovec dipl. ing. arch. Ludvík rytíř Bechinie z Lažan (*28.9.1942) žije ve Würzburgu a má tři dcery-Lauru (*3.6.1979), Lenu (*6.11.1980) a Luisu (*18.3.1986).

2.
podbrdská větev
byla založena Oldřichem a prostřednictvím jeho čtyř synů se dále rozvětvila na:
a) pičínskou větev (vymřela v 16. století)
b) bukovskou větev (vymřela v 17. století)
c) dlouho-lhotskou větev (vymřela koncem 17. století)
d) trhové-dušnickou větev, jejímž dalším dělením vznikly:

A.
dlouho-lhotsko-hlubošská větev (vymřela v 18. století)

B.
rozsochatecká větev, jejímž praotcem byl Mikuláš Šťastný († 1668), který koupil roku 1651 Rozsochatec od vdovy po Bohuslavu Bechinieovi z Lažan z větve dlouho-lhotské. Jeho syn František Leopold (1659-1736) měl s manželkou Marií Magdalenou Sohier von der Windműhl (1657-1726) tři syny a pět dcer. Prostřednictvím dvou synů Václava Jana Josefa (1680-1729) a Ignáce Ladislava (1691-1752) se rozsochatecká větev rozdělila dále na dvě linie:

1)
starší větev - jejím zakladatelem byl Václav Jan Josef (1680-1729), který nechal přestavět původní rozsochateckou tvrz na zámek a Rozsochatec se stal hlavním sídlem této linie až do počátku 20. století. Rod žil v Jihlavě, ale s příchodem nacistů byl o zdejší majetek připraven. Na konci války byl jihlavský zámek, který vlastnil, poškozen a po válce zbořen. V současnosti žijí členové této větve v Třešti u Jihlavy a v Německu.

2)
mladší větev - jejím zakladatelem byl Ignác Ladislav (1691-1752), pán na Vilémovicích a Pavlově, generálmajor a velitel dragounského pluku č.10. S manželkou M. Františkou hraběnkou Wiežnikovou (1704-1775) měl čtyři syny a dvě dcery. Mladší sestra zemřela jako dítě a starší Marie Venancie (1738-1776) se roku 1765 provdala za Petra Eusebia II. hraběte Radeckého z Radče (1732-1776) a stala se matkou maršála Jana Josefa Václava hraběte Radeckého z Radče (1776-1858).
Potomci čtvrtého a nejmladšího syna Emanuela Leopolda (1743-1813) žijí od poloviny 19. století do současnosti v Rakousku.
Z této linie také pocházel Ludvík baron Bechinie z Lažan, vrchní velitel a ředitel policie v Salzburgu. Po obsazení Rakouska německou armádou byl zatčen a uvězněn v Buchenwaldu. Byl zde také dne 22.7.1941 popraven.

Bechyně z Lažan, název rodu staropanského, jehož znak byl: na štítě stříbrném tři kaprové červené barvy; druhdy se spatřují podlé erbu dva diví mužové. Týž erb měli také Zejdlicové ze Šenfeldu a Kurcpachové z Trachenberka.
Páni z Lažan psali se prvotně ze Seidlitz a osedlí byli ve Slezsku.
Jindřich Lefl z L. (prvotně ze Seidlitz) obdržel r. 1403 jsa komorníkem u krále Václava nějaké důchody u Landshutu. U téhož panovníka jsa u veliké milosti byl dlouhá léta hejtmanem knížectví Vratislavského a maje požehnání na statcích vezdejších, několik znamenitých panství po sobě držel, jako: r. 1410 Krakovec, r. 1413 Náchod, r. 1414 Bechyni (za Náchod vyměněnou). Ač Slezan oblíbil si M. Jana z Husince tak, že mu popřál útulku na hradě Krakovci (1414). R. 1420 dne 1. list bojoval u Vyšehradu ve vojště královském, když pak byl těžce raněn, přinesen jest do stanu svého a tu přijav svátost oltářní pod obojí způsobou duši vypustil.
Potomci jeho většinou byli víry katolické, zejména synové jeho Hynce a Jan. Onen bránil Bechyni proti kališníkům až do roku 1428, kdež odevzdav ji po úmluvě vojsku táborskému zůstal v držení nějakých užitkův na panství a někdy před r. 1437 zemřel zůstaviv syna Jana, o jehožto pozdějších osudech není nic známo. Otec a syn prodali okolo r. 1436 hrad Okoř Ludvíkovi apotekáři.
Jan (řečený obyčejně Bechyňka) prodal r. 1437 Krakovec a měl účastenství v tehdejších bězích válečných. Zemřel před r. 1467 zůstaviv syny Burjana, Václava a Oldřicha. První z nich jsa smýšlení katol. držel napřed s jednotou zelenohorskou, ale když potom kníže Jindřich k Bechyni přitrhl. přistoupil k němu a držel se stranou královou přese všechna protivenství. On a bratří jeho prodavše Bechyni podrželi si toliko Podolí a Rataje, k nimž přikoupeny r. 1477 Bernartice.
Od Burjana a Oldřicha pocházejí dvě hlavní větve tohoto rodu, totiž Bernartická a Píčinská.

A.
Burjan, kterýž měl za díl svůj Bernartice a Podol, připomíná se do r. 1493 (manž. Eva z Čestic). Synem jeho byl bezpochyby Jiřík (1523 atd.), který zemřel před r. 1553 zůstaviv vdovu Kateřinu z Kalenic († 1574), syny Jana a Adama a dcery Lidmilu, Evu, Markétu a Elišku.

a) Jan
rozdělil se r. 1553 s bratrem, dostal polovici městečka s panstvím Bernartickým a zemřel před r. 1569 (manž. Anna Chrtovna ze Rtína). Starší jeho syn Jiřík (mladší) oženil se roku 1579 s Veruškou Čabelickou ze Soutic a roku 1594 prodal díl svůj Bernartic bratru svému Petrovi. Tento seděl tu do r. 1602, a poněvadž dědicův neměl, zdědil Bernartice Burjan, syn Jiříkův, a ten Bernartice r. 1604 odprodal.

b) Adam
(1553-97) dostal za díl Borovany a půl městečka Bernartic. Starší jeho syn Jan byl r. 1570 dvořenínem u Petra Voka z Rožmberka a zemřel před r. 1599. Mladší syn Karel dědil Borovany a zemřel v létech 1620-21 (manž. Markéta Svatkovská z Dobrohoště, r. 1623 v Podolí). Pro účastenství ve zpouře mělo se vše jeho jmění zabrati, ale pro dluhy ponecháno synu Oldřichovi mladšímu, jenž prodal Borovany r. 1623 jesuitům u sv. Klimenta. Týž Oldřich držel také statek Vlence a byl do r. 1625 místokomorníkem. Zdali a kteří Bechyňové z Lažan pozdější z této větve pocházeli, nelze uhodnouti, poněvadž se o ní pozdějších zpráv nedostává

B.
Oldřich Bechyně z Lažan koupil statek Píčinský od Petra Kořenského z Terešova a zůstavil syny čtyři: Jana, Bedřicha, Mikuláše a Václava, kteří se r. 1515 o statek otcovský rozdělili, a dceru Elišku (manžel Sigmund Seletický ze Smojna). Snad byl synem také Petr Bechyně z Lažan, r. 1544 probošt vyšehradský. První dostal Píčinu, druhý Bukovou, třetí Dlouhou Lhotu a čtvrtý Skorotín.

a) Jan (*1510-†1547) byl roku 1530-38 purkrabím karlšteinským a r. 1538-47 nejvyšším písařem a koupil r. 1539 Pnětluky a jiné vesnice ve Vltavsku (manželka Anna z Chlumu † 1560). Nejstarší jeho syn Radslav zemřel před r. 1554 bez dědiců. Druhý, Petr, držel Píčinu a Pnětluky a dostal se skrze manželku svou Kateřinu z Kolovrat v držení Buštěhradu. R. 1558-61 byl podkomořím, též cís. radou a hejtmanem Starého města praž. Zemřel r. 1561 dne 31. srpna, a statek jeho, který měla Kateřina děditi, nálezem soudu zemského dostal se sestrám Evě a Johance, které se oň rozdělily: Eva dostala Pnětluky, Johanka († 1574, manž. Adam Muchek z Bukova) Píčinu.
Kromě bratra Burjana (1556) byl ještě jeden bratr, Oldřich, jenž byl od bratří odbyt penězi a koupil r. 1551 statek Podboří. Z manželství svého s N. z Hozlau měl 4 dcery: Dorotu (vdan. Valdšteinovou), Evu, Johanku a Veroniku (na zdraví nedostatečnou). Eva splativši sestry držela potom Podboří s manželem svým Albrechtem Čabelickým ze Soutic.
b) Bedřich získal k Bukové statek manský Stežov (t535) Jeho potomci byli bezpochyby Jan a Adam († 1578), kteří se před r. 1576 o jmění své podělili; onen seděl v Milíně, tento již od r. 1571 na Stežově (manž. Žofka z Losu). Z Jana (a ? Kateřiny Myšk. ze Žlunic) pocházel snad Tobiáš (1617 seděl v Příbrami), jenž žil ještě roku 1629 a měl za manželku Annu z Bechyně z Lažan, dcera pak jejich Alena († 1679) byla manželkou Jana Adalberta Vratislava z Mitrovic. Sem patří také Jan Bedřich, syn Adamův, jenž žil r. 1623 a žádného jmění neměl.

c) Mikuláš seděl na Dlouhé Lhotě (1515) a na Běšinech (1524); koupil r. 1543 Libčice. Syn jeho Václav (mladší), císařský rada, dědil po Hendrychovi Bechyňovi z Lažan Pnětluky a jiné vsi ve Vltavsku, o kteréž učinil r. 1578 smlouvu se strýci svými také se na ten statek táhnoucími; později nabyl také Píčiny a Vrchotic. R. 1596-99 podělil své děti a zemřel r. 1600.

aa) Nejstarší syn jeho Jan (1601 a l. d. mladší) obdržel r. 1596 za díl svůj Pnětluky a okolní vsi, k nimž r. 1611 vsi na Vltavsku a r. 1615 Korkyni přikoupil. Roku 1617 byl již mrtev. Jeden ze synův jeho, Adam, držel potom Korkyni, již r. 1626 prodal, druhý, Václav (1617 a l. d. mladší), seděl na Pnětlucích, kterýž statek mu r. 1622 z pokuty zabrán.

bb) Druhý syn, David, přijal r. 1596 za díl svůj Píčinu s přísluš. a s bratrem Janem dostal k tomu r. 1599 Dlouhou Lhotu, konečně držel také zápisně Obecnici. Zemřel roku 1611 zůstaviv vdovu Voršilu Dýmovnu ze Stříteže († 1614), syna Mikuláše (staršího) a dvě dcery, z nichž Anna se vdala za Tobiáše Bechyně z Lažan. Mikuláš dotčený prodal roku 1629 Píčinu a r. 1630 Dlouhou Lhotu, za to držel roku 1628-1637 Vlksice a r. 1636 nabyl Černoce († 1646, manž. Anna Koc. z Dobrše). Syn jeho Jan zemřel r. 1645 byv s Černínem v tureckém poselství. Dcery Mikulášovy: Lidmila, Voršila (manžel Volf Václav Felnár z Feldeka) a Anna Markéta (vd. Nosticova).

cc) Abraham, třetí syn, dostal za díl Vrchotice a peníze, r. 1611 byl seděním v Milivště, později koupil statek Rosochatec v Čáslavsku a skrze manželku svou Markétu z Malovic (ovdov. Hradeckou z Bukovna) dostal se v držení Bítovan, které ale po smrti její († 1644) přišly v držení jiné rodiny. R. 1626 odsouzen jest k manství. Z prvního jeho manželství zůstala dcera Markéta Eva, z druhého s Markétou syn Bohuslav (1637-51, manž. Marie Eliška Štyblingerka), jenž držel Rosochatec. Týž statek pro syny jeho Rudolfa Viléma a Bedřicha Filipa nemohl býti udržen a prodán proto (1654) Mikuláši Šťastnému Bechyňovi z Lažan

d) Václav (1556 starší, potom nejstarší) držel za díl Skorotín a přikoupil Hrochův Hrádek, až r. 1542 držel i Třebotov a sídlel do smrti († 1579) na Dušníkách (manž. Anna z Haburka). Syny měl čtyři: Jiříka, Oldřicha, Kašpara a Kryštofa. Oldřich byl svévolný a lehkomyslný, procez s dílem svým (na penězích) v opatrování Jiříkově zůstával. Kašpar byl pověstný práč a vykonav r. 1606 vraždu jen stěží ztrátě hrdla ušel (manž. Anna z Bukovan).

aaa) Jiřík (1578, starší) seděl r. 1580 v Kotenčicích a zemřel před r. 1584. Syn jeho Václav prodal r. 1584 ves Nestrašovice, kterou měl otec za díl. Zdá se býti totožným s Václavem starším, jenž držel r. 1612 statek Bukovou. Synové tohoto Václava Bukovského Jiřík a Václav prodali r. 1623 Bukovou. Jiřík dostal se skrze manželku svou Judytu Bechyňovou z Lažan v držení Dlouhé Lhoty, kterýž statek (1630) od Mikuláše staršího Bechyně z Lažan koupila. Týž statek zdědily po smrti mateře († 1656) dcery její Anýžka (m. Petr Vratislav z Mitrovic), Mandaléna Markéta a Eva Kateřina a prodaly jej r. 1656 Saloméně Veronice z Račína, jež byla manž. bratra jejich Kašpara Maximiliána. Tento (1656-73) byl r. 1668 až 1671 místosudím a místokomorníkem. Skrze manželku jeho přišlo u této větve jméno Humprecht v oblibu. Nejstarší syn jejich Jan (1670) vstoupil do řádu theatinův.

aaaa) Jiří Humprecht Antonín Koupil r. 1678 Hluboš, byl r. 1697-99 podkomořím a zemřel roku 1704 (manž. Marie Dorota r. Lindenspür, 1694). Hluboš drželi po něm bratři Frant. Norbert († 1731), Václav Kašpar (1705-35), František Karel a jejich sestry Marie Josefa (vd. Kocova), Anna Kateřina († 1735) a Anna Terezie (1705-35, vd. Skadobova). Později ujal jej Václav sám. Bratr jeho Frant. Karel koupil r. 1712 Liteň a povýšen jest 24. září 1734 do stavu svobodných pánů, poněvadž rod jeho, ač panský, byl poklesl do stavu vladyckého (manželka první Marie Kateřina von Rummerskirchen, † 1721, druhá Františka Kateřina Hubrykovna z Henrštorfu, † 1741, jež obě přečkal).

bbbb) Ludvík lgnác Byl roku 1718-19 purkrabím kraje hradeckého († 1719) a zplodil s manž. svou Lidmilou v. Golen (Kolencovou z Kolna?) syny Ignáce Humprechta, Maximiliána Josefa a Jana Jiřího a dcery Marii Terezii a Marii Johanku. Maximilián byl r. 1735-36 purkrabím hradu pražského, později zemským soudcem a hejtmanem Menšího města pražského, roku 1744 dědil Hostačov a držel také dům v Praze. Zemřel r. 1766 dětí nezanechav. Bratr jeho Jan Jiří držel r. 1720-25 Osečany a byl ženat s Františkou Josefou Radeckou z Radče (1723), Ignác Humprecht držel Dlouhou Lhotu, byl r. 1727 místopísařem, roku 1733 místosudím. r. 1735-40 místokomorníkem, ale nehospodařil dobře, tak že se Hluboš dědicům jeho udržeti nemohl († 1743, manž. Marie Anna Hartigová). Synové jeho byli Jan Václav (1743-66) a Ignác Ludvík (1743-1762, manž. Kateřina Bukovská ze Štolcenburka).

bbb) Kryštof Bechyně z Lažan (1578 ještě nezletilý) dostal za díl po otci Václavovi statek Dušníky. Ženat byl dvakráte: 1. s Markétou z Kadova, † 1599, a 2. s Johankou Vojkovskou z Milhostic († 1623). Z druhého manželství byl syn Jan Jiří (1623-32), z prvního Václav starší (1617 mladší) a Mikuláš Šťastný. Též měl dcery Evu (Pešíkovou). Annu a Elišku. Václav oženil se s Judytou z Předenic, která ujala statek Dušníky a prodala jej roku 1612 Oldřichovi starš. Bechyni z Lažan a manž. jeho Anně z Kokořova.
Václav koupil roku 1623 Hluboš a Bukovou, ale prodal je své druhé manželce Mandaléně z Olbramovic (manž. 2. Jan Humprecht z Račína). Václav byl místosudí a zemřel 25. bř. 1625. Zůstali po něm syn Ludvík Šťastný a dcery Judyta († 1656, m. Jiří Bechyně z Lažan), Johanka, Alena Markéta a Polyxena Alžběta. Dotčený Mikuláš Šťastný koupil r. 1651 statek Rosochatec, jenž jediný ještě rodu tomuto náleží. Ženat byl s Eliškou z Věžník. Syny měl Ignáce Maříka (1672) a Frant. Leopolda. Tento došel r. 1681 let svých a ujal statek Rosochatec. R. 1712 (30. května) povýšen jest do stavu panského, koupil r. 1700-13 statky Třebešice, Vilimovice a Pavlov a zemřel ok. r. 1736 (m. Maří Majdaléna Sohier v. Windmühl). Skrze syny jeho vznikly zase dvě větve.

aaaaa) Ignác Bechyně z Lažan ujal r. 1736 po otci svém Vilimovice a Pavlov. Děti jeho, s manž. Marií Františkou z Věžník zplozené, byly Ignác (1752-90, který Vilimovice a Pavlov prodal), Meinrad, Jan (1786 rytmistr u dragounův), Emanuel (1786 nadporučík u pluku kalenberského) a dcera Venancie (manž. Petr Euseb. Radecký z Radče). Potomci jejich bezpochyby žijí.

bbbbb) Václav Jan držel Rosochatec a s manželkou svou Konstancií z Věžník (1719-49) zplodil děti Elišku Josefu, Františka Václ. a Adolfa. Onen držel Rosochatec, od něhož (1754) Břevnici odprodal, ale když r. 1760 zemřel bezdětek, uvázal se v něj bratr jeho Adolf (*1726-†1768, manž. Juliana z Dlouhé vsi). Tohoto děti byly: Antonín Bernard, mnich ve Zbraslavi, Marie Johanka (*1761), Marie Josefa (*1762), Josef Severin (*1763), Severin František (*1764, rytmistr u dragounů), Vincent Adolf (*1765) a Marie Anna (*1768). Josef (m. Tekla Levenenr. z Grünwaldu) držel Rosochatec a zůstavil čtyři syny: Adolfa (*1806), Rudolfa (*1808), Jana (*1809-+1852) a Josefa (*1811). Adolf ujal Rosochatec (+ 1869) a z manželství jeho s Kateřinou Gričovou pocházejí: František (*1856), Emanuel Adolf (*1862), Marie (*1865) a Rudolf (*1867).

Při veliké rozvětvenosti rodu tohoto není možná filiaci jeho určitě ustanoviti, dokud se ty věci zvláštní monografií neobjasní. I to sluší znamenati, že Bechyňové z Lažan při velké plodnosti upadli záhy u velikou chudobu, tak že potomci tohoto vzácného rodu v zákoutích živoří. Poslední pozemské statky (kromě linie rosochatecke) měli Jan (1806-1812 Petrovice) a Václav (1804-07 Loutkov, 1823-31 Lažany).

Do vývodu nelze na ten čas zařaditi Jiříka Bechyně z Lažan, jenž seděl roku 1670-1707 na Heřmaničkách s manž. svou Kunkou Kateřinou Lokovnou z Netky (+ 1713). Děti jeho byly: Markéta, Dorota, Jáchym Antonín, Václav Adam a Anna Eusebie, jménem jichž r. 1713 Heřmaničky prodány. Václav zemřel r. 1747 bez dědicův a skrovné jeho jmění dědil bratrovec jeho Josef, o jehož potomstvu nám není nic známo. Před 100 léty žila kromě panské ještě i vladycká větev tohoto rodu, zejména Jan Kryštof a synové jeho Frant Josef, Frant. Antonín, Jan Václav, František Ferdinand, Karel Maximiliána Maria Leopold, o jejichž potomstvu se zpráv nedostává.
Sčk.