Šlechtické citáty:
Vítej každý nový příchozí. I Ty.
"Rušení titulů zdá se nám bezpředmětné, stejně jako by připadalo zbytečné rušit zajícům uši či je znovu obnovovat, když se s ušima..." Zobrazit celý citát »
Kinský Radslav (1928-2008)
Navigace:
Navigace webu pro veřejnost:
Navigace webu historiky:
Vyhledávání:
Historická šlechta je součástí Archivu českého webu Národní knihovny ČR.
Baron - šlechtické tituly
Baron Latinské slovo baro znamenalo původně každého muže v rozdíl od ženy, zvláště pak muže nalézajícího se ve službách osoby jiné. Záhy však obmezil se původní význam slova baron v ten smysl, že jím označován služebník vladařů; vzhledem k vážnosti pak, jaké služba, zejména královská, poskytovala, spojován s výrazem baron též pojem šlechtice na dvoře panovníkově i v jeho službách se nalézajícího.
Odměna za služby panovníku konané záležela ve středověku z pravidla v udílení pozemků, původně zajisté do vlastnictví, později souběžně s rozvojem zřízení beneficiálního i lenního v léno.
Baronem stal se tudíž muž, jenž bezprostředně od krále léno byl obdržel a manem královským se stal. Přímý tento styk baronů s panovníkem vedl i k tomu, že baronové připočteni jsou k velmožům říšským.
Povšechný tento rozvoj významu slova baron stopovati lze zejména ve Francii, Anglii i Německu.
Ve Francii a Anglii, kde králové dovedli obhájiti moci své proti snahám velmožů říšských, čelícím k neodvislosti na ústřední moci panovnické, zachoval pojem barona ve smysle vasalla královského či korunního, jenž obdržel léno své bezprostředně od vladaře a pouze tomuto službou byl povinen, platnost svoji v celku i pro další budoucnost.
V Německu však přivedl rozvoj státoprávních poměrův, obzvláště rozvoj moci zeměpanské, k dalším změnám významu slova baroni rozuměn jím onen šlechtic, jenž sobě dovedl pro sebe i rod svůj zachovati bezprostřední svobodu svoji říšskou, nemohl však dosíci knížecí moci zeměpanské a proto stavem svým stavu knížecího nedosahoval.
Baronvé jeví se odtud jako držitelé statků, při nichž bylo však již lhostejno, byly-li uděleny jako léna od císaře i říše, anebo byly-li to statky zpupné, jež se v poměru k vlastním okresům úředním (vévodstvím, hrabstvím) jeví jako immunity (v. t.), ve kterých baronové vykonávali sami pravomoc soudní (bannus) na základě zvláštních královských výsad; tyto udílely se původně arciť jen z milosti panovničí, časem však nabyly povahy výsad, kterýchž jim panovník odepříti nemohl.
Jako držitelé těchto immunit mohli též baronové účastniti se jednání říšských sněmů, příslušelo jim tudíž říšské stavovství, jež vykonávali v radě knížat říšských.
V XV. i následujícím století však přibývalo oněch baronů, kteří sobě nedovedli zachovati své říšské stavovství a kteří i po zřízení krajů říšských stavovství krajského nabyti buď nedbali nebo nemohli, a takoví baronové splynuli pak pozvolnu s říšským rytířstvem, z něhož beztoho mnozí dovedli sobě zjednati titul hraběcí.
Oni baronové, kteří nabyli značnějšího bohatství, přijímali zvláště od XV. stol. vždy častěji titul hraběcí, aby se lišili od chudších soudruhů svých stavovských. Naopak poskytoval i císař titul baronský druhdy přímo osobám prostředním, totiž takovým, které byly podřízeny zeměpánům. čímž tyto, aniž se vlastně ve stavovských jejich poměrech něco změnilo, obdržely pořadí i důstojenství společenské hned za hrabaty. Poslední bezprostřední říšský baron byl svobodný pán z Freiberku († 1751).
Po zrušení říše Německé přikládali sobě všichni suverenní knížata něm. právo, jmenovati barony a vykonávají je doposud; avšak baronové jimi jmenovaní mají pouze přednost před t. zv. nízkou šlechtou, totiž rytíři a prostými šlechtici, a právo, připojiti štítu erbu svého korunu o sedmi hrotech, perlami okrášlenou.
Baronové tvoří nejnižší stupeň vysoké šlechty.
Též ve Francii klesl význam baronů hlavně tím, že titul tento přidělován i osobám, které držely léna svá od členů staré šlechty vysoké (hauts barons), anebo sice od krále, avšak jakožto vévody Francie (Isle de France).
Stav vysoké šlechty tvořili odtud vévodové, princové, hrabata i markýzové, a teprve za všemi těmito následovali baronové.
Baronvé jeví se odtud jako držitelé statků, při nichž bylo však již lhostejno, byly-li uděleny jako léna od císaře i říše, anebo byly-li to statky zpupné, jež se v poměru k vlastním okresům úředním (vévodstvím, hrabstvím) jeví jako immunity (v. t.), ve kterých baronové vykonávali sami pravomoc soudní (bannus) na základě zvláštních královských výsad; tyto udílely se původně arciť jen z milosti panovničí, časem však nabyly povahy výsad, kterýchž jim panovník odepříti nemohl.
Jako držitelé těchto immunit mohli též baronové účastniti se jednání říšských sněmů, příslušelo jim tudíž říšské stavovství, jež vykonávali v radě knížat říšských.
V XV. i následujícím století však přibývalo oněch baronů, kteří sobě nedovedli zachovati své říšské stavovství a kteří i po zřízení krajů říšských stavovství krajského nabyti buď nedbali nebo nemohli, a takoví baronové splynuli pak pozvolnu s říšským rytířstvem, z něhož beztoho mnozí dovedli sobě zjednati titul hraběcí.
Oni baronové, kteří nabyli značnějšího bohatství, přijímali zvláště od XV. stol. vždy častěji titul hraběcí, aby se lišili od chudších soudruhů svých stavovských. Naopak poskytoval i císař titul baronský druhdy přímo osobám prostředním, totiž takovým, které byly podřízeny zeměpánům. čímž tyto, aniž se vlastně ve stavovských jejich poměrech něco změnilo, obdržely pořadí i důstojenství společenské hned za hrabaty. Poslední bezprostřední říšský baron byl svobodný pán z Freiberku († 1751).
Po zrušení říše Německé přikládali sobě všichni suverenní knížata něm. právo, jmenovati barony a vykonávají je doposud; avšak baronové jimi jmenovaní mají pouze přednost před t. zv. nízkou šlechtou, totiž rytíři a prostými šlechtici, a právo, připojiti štítu erbu svého korunu o sedmi hrotech, perlami okrášlenou.
Baronové tvoří nejnižší stupeň vysoké šlechty.
Též ve Francii klesl význam baronů hlavně tím, že titul tento přidělován i osobám, které držely léna svá od členů staré šlechty vysoké (hauts barons), anebo sice od krále, avšak jakožto vévody Francie (Isle de France).
Stav vysoké šlechty tvořili odtud vévodové, princové, hrabata i markýzové, a teprve za všemi těmito následovali baronové.
Také v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i Pomořanech vyskytuje se v listinách zejména již XII. i XIII. století výraz baron jako výraz kollektivní, obsahující veškeré velmože říšské nehledíc k důstojenství jednotlivců.
Tak na př. nazývá se ještě koncem XIII. století (1289) kníže Kazimír Opolský baro regni Bohemiae. Ve XIV. stol. však obmezuje se již pojem slova baron v ten smysl, že označuje pouze nižší třídu šlechty zemské, nad kterou se vypíná a v témž století v sobě uzavírá stav šlechty vysoké, knížecí, která od oné zvláště v listinách královských přesně se rozeznává, a ke kteréž náleželi znační manové korunní, biskupové pražský, olomoucký, později vratislavský, probošt vyšehradský atd. K jejich označení užíváno v listinách královských názvu principes (p. regni), kdežto výraz barones obsahoval v sobě veškeré ostatní duchovní i světské velmože.
Tak na př. nazývá se ještě koncem XIII. století (1289) kníže Kazimír Opolský baro regni Bohemiae. Ve XIV. stol. však obmezuje se již pojem slova baron v ten smysl, že označuje pouze nižší třídu šlechty zemské, nad kterou se vypíná a v témž století v sobě uzavírá stav šlechty vysoké, knížecí, která od oné zvláště v listinách královských přesně se rozeznává, a ke kteréž náleželi znační manové korunní, biskupové pražský, olomoucký, později vratislavský, probošt vyšehradský atd. K jejich označení užíváno v listinách královských názvu principes (p. regni), kdežto výraz barones obsahoval v sobě veškeré ostatní duchovní i světské velmože.
Zvláštní význam zachovali sobě baronové v Anglii. V anglickém státním právě byl v době výboje normanského baronát titul všech korunních vasallů (tenentes in capite), kteří obdrželi statky své lénem per liberam baroniam přímo od krále (Barons by Tenure), a jím zváni bývali k shromáždění zemskému čili na sněm, t. zv. concilium baronum (Council de Baronage), předchůdce pozdějšího parlamentu. Od té doby značí název barones vůbec vysokou zemskou šlechtu světskou i duchovní, ač v listinách vedlé toho vyskytují se i jiné výrazy, jako meliores terrae, optimates, principes, archiepiscopi, episcopi, praelati, comites barones, milites, burgenses a jiné.
Dle feudálního řádu měli baroni svůj řádný soud na sněmu před králem, na jejich statcích příslušela jim pak pravomocnost soudní (court baron, curia baronis) nad podvasally a poddanými. Od této velké baronie (barones majores) liší již Magna Charta nižší barony, kteří byli korunními lenníky na základě služby vojenské. Kdežto velcí baroni zváni byli na sněm z pravidla dle starodávného zvyku, později dědičně královskými listy (writs, sigillatim per litteras regis), byli menší baroni zváni jen od případu k případu dle vůle královy (obyčejně za finančních tísní), hromadně skrze vicecomesy hrabské.
Od Jindřicha III. stali se baroni šlechtou osobní, od držení statků neodvislou, královským writem jmenovanou, a sice z pravidla dědičně pro mužské i ženské potomstvo, nebyl-li v listu opak stanoven.
Za Eduarda III. vystupuje všeobecný název pares regni (peer, peerage) pro dědičné členy domu lordův, a od té doby omezuje se název baron na zvláštní stupeň vysoké šlechty vedlé vévodů, markýzů, hrabat a viscountů.
Richard II. zavedl nový, až podnes obvyklý způsob jmenování baronů patentem (letters patent), zprvu s obřadnou investiturou královskou, později bez ní. Prvý patentovaný baron byl John Beauchamp de Holt baron of Kidderminster.
Odtud různí se starodávní, writem do domu lordů povolaní baroni od baronů patentem povolaných, ač se obojí již v době Tudorů pokládalo za dědičné. V patentu bývá obyčejně dědičný postup baronie vytčen.
Nyní značí baron nejnižší stupeň dědičného peerství. Baroni jsou oprávněni zasedati v domě lordů. Titul jich v oslovení jest Right Honourable Lord, My Lord, Your Lordship (se strany koruny Right Trusty and Well Beloved). Manželka oslovena bývá-Right Hon. Madame, Your Ladyshlp, děti pak Henourable. Koruna baronská posázena jest v kruhu šesti perlami; jejich korunovační a parlamentární kroj podobá se až na malé odchylky kroji hrabat.
Nově povolaný baron musí býti v domě lordů dvěma barony uveden lordu kancléři, předloží svůj patent, obdrží parlamentární kroj, složí přísahu a zasedne na lavici baronů. Cizozemský titul baron potřebuje potvrzení koruny, nedává však žádných práv.
Historického významu jsou:
1. Barons of the Exchequer, členové někdejšího fiskálního soudu Court of Ex. Původně byli členy: Lord Treasurer, kancléř exchéqueru a tři soudci tak zvaní Barons of the E. Od r. 1873, kdy soud ten stal se oddělením nejvyššího soudu High Court of Justice, nazýval se předseda jeho Chief Baron a čtyři členové Barons of the Ex. Nyní (dle Supreme Court of Judicature Act 1883) zastává pravomocnost Chief Barona Lord Chief Justice of England.
2. Barons of Cinque Ports, kdysi volení zástupci 5 přístavů (Hastings, Dower, Hythe, Romney, Sandwich) do domu obecných. Peerové protestovali proti jejich titulu a r. 1831 bylo toto privilegium jmenovaných přístavů zrušeno.
Tkl.
Dle feudálního řádu měli baroni svůj řádný soud na sněmu před králem, na jejich statcích příslušela jim pak pravomocnost soudní (court baron, curia baronis) nad podvasally a poddanými. Od této velké baronie (barones majores) liší již Magna Charta nižší barony, kteří byli korunními lenníky na základě služby vojenské. Kdežto velcí baroni zváni byli na sněm z pravidla dle starodávného zvyku, později dědičně královskými listy (writs, sigillatim per litteras regis), byli menší baroni zváni jen od případu k případu dle vůle královy (obyčejně za finančních tísní), hromadně skrze vicecomesy hrabské.
Od Jindřicha III. stali se baroni šlechtou osobní, od držení statků neodvislou, královským writem jmenovanou, a sice z pravidla dědičně pro mužské i ženské potomstvo, nebyl-li v listu opak stanoven.
Za Eduarda III. vystupuje všeobecný název pares regni (peer, peerage) pro dědičné členy domu lordův, a od té doby omezuje se název baron na zvláštní stupeň vysoké šlechty vedlé vévodů, markýzů, hrabat a viscountů.
Richard II. zavedl nový, až podnes obvyklý způsob jmenování baronů patentem (letters patent), zprvu s obřadnou investiturou královskou, později bez ní. Prvý patentovaný baron byl John Beauchamp de Holt baron of Kidderminster.
Odtud různí se starodávní, writem do domu lordů povolaní baroni od baronů patentem povolaných, ač se obojí již v době Tudorů pokládalo za dědičné. V patentu bývá obyčejně dědičný postup baronie vytčen.
Nyní značí baron nejnižší stupeň dědičného peerství. Baroni jsou oprávněni zasedati v domě lordů. Titul jich v oslovení jest Right Honourable Lord, My Lord, Your Lordship (se strany koruny Right Trusty and Well Beloved). Manželka oslovena bývá-Right Hon. Madame, Your Ladyshlp, děti pak Henourable. Koruna baronská posázena jest v kruhu šesti perlami; jejich korunovační a parlamentární kroj podobá se až na malé odchylky kroji hrabat.
Nově povolaný baron musí býti v domě lordů dvěma barony uveden lordu kancléři, předloží svůj patent, obdrží parlamentární kroj, složí přísahu a zasedne na lavici baronů. Cizozemský titul baron potřebuje potvrzení koruny, nedává však žádných práv.
Historického významu jsou:
1. Barons of the Exchequer, členové někdejšího fiskálního soudu Court of Ex. Původně byli členy: Lord Treasurer, kancléř exchéqueru a tři soudci tak zvaní Barons of the E. Od r. 1873, kdy soud ten stal se oddělením nejvyššího soudu High Court of Justice, nazýval se předseda jeho Chief Baron a čtyři členové Barons of the Ex. Nyní (dle Supreme Court of Judicature Act 1883) zastává pravomocnost Chief Barona Lord Chief Justice of England.
2. Barons of Cinque Ports, kdysi volení zástupci 5 přístavů (Hastings, Dower, Hythe, Romney, Sandwich) do domu obecných. Peerové protestovali proti jejich titulu a r. 1831 bylo toto privilegium jmenovaných přístavů zrušeno.
Tkl.
Související články
