Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" Stačí nám, aby se svoboda projevu ustálila natolik, aby každý mohl nazvat zajíce zajícem, hraběte hrabětem či kejklíře kejklířem, aniž..." Zobrazit celý citát »

Kinský Radslav (1928-2008)



Aristokrat Miroslav Ondříček † 28.3.2015

07. 04. 2015 | Jan Drocár | Autor píše

Kameraman

Pro mě, Jana Drocára, byl Miroslav Ondříček aristokratem. V tom nejlepším slova smyslu. Se širokým a fundovaným zájmovým rozhledem. Byl Žižkovák a velký Pražák, miloval politiku a fotbal, ve svém oboru vynikl, patřil mezi nejlepší kameramany na světě. Velký profesionál, režiséry a  producenty vyhledávaný, herci a filmovými štáby respektovaný. To platilo pro každou zemi ve které točil, což bylo nejvíce doma a v Americe. Přirozený respekt, velké charisma a z tvorby Amadeus. To by mohla být ta nejstručnější vizitka Miroslava Ondříčka (*4.11.1934 Praha † 28.3.2015  Praha).

 
při prvním rozhovorua při posledních narozeninách

Jak dostat rodokmen do Anglie

Patřím mezi ty, kteří využili laskavosti Miroslava Ondříčka a nechali si od něj přátelsky vypomoci. Když jsem ho oslovil s prosbou, zda by nepřevezl do Anglie, kam se právě chystal na týden svých filmů, neskladné břemeno rozsáhlého česko-britského rodokmenu, neváhal a řekl ať to přinesu. A tak jsem putoval s dvouapůlmetrovým plátnem do restaurace U Vladaře, kam Mirek, jak mu přátelé říkali,  rád chodíval a pochutnával si na zadělávaných držkách. Opatrně, se strachem, že si to při pohledu na tu rouru rozmyslí, jsem mu zabalený rodokmen ukázal. Ale jak to "leželo a stálo"  to nerozbalené vzal a já si jen potichu představoval, jak se s tím chudák vláčí k letadlu.  Vezl vlastně zajíce v pytli, protože to nešlo ani nad stolem rozložit...Dostal jsem poté možná i trochu “vyčiněno” za ten obsah, když Mirek po návratu vzpomínal, jak při recepci pořádané českým velvyslanectvím na jeho počest, místo decentní a příjemné konverzace, lezli s panem velvyslancem téměř po zemi, kam si to velké plátno rozložili a hledali v rodokmenu souvislosti česko-britského královského a šlechtického příbuzenství. Ostatně poslechněte si Miroslava Ondříčka sami: 


Vpadl jsem kdysi do života Miroslava Ondříčka s žádostí o rozhovor. Bylo to v dobách, kdy si ještě každý myslel, že pan kameraman dávno emigroval a žije v Americe.  Přitom on musel jako každý jiný o výjezd za hranice žádat a čekat,  zda mu bude či nebude vydáno povolení.  Někdy mu výjezdní doložka udělena nebyla (ano, tenkrát byly, vážení mladší přátelé, výjezdy za hranice udělovány)  a to v jeho případě znamenalo, přišel o natáčení oscarového  filmu Miloše Formana Přelet nad kukaččím hnízdem a režisér George Roy Hill (*1921 † 2002) natočil v roce 1973 svůj slavný film Podraz s Robertem Redfordem, Palem Newmanem a kameramanem Robertem Surteesem.  Pokud se chcete dozvědět ještě více klikněte si prosím zde  na článek v Pozitivním novinách Miroslav Ondříček - kameraman (1)  a je to i v angličtině. Stejně jako pokračování Miroslav Ondříček - kameraman (2) 
Rozhovorů to bylo nakonec několik a díky nim jsem s Miroslavem Ondříčkem mohl zažít mnoho pohodových chvil při popovídání si "o všem možném". Nejvíce jsme samozřejmě mluvili o filmu, ale i politika, ekonomika, kultura. Měl rád Václava Havla a když jsme u něj doma sledovali jeho volbu prezidentem, byli jsme myslím hodně dojati, že se věc tak báječně podařila...Mluvili jsme i o dovolené:  Neumím mít dovolenou a v kavárně Slavii o fotbalové Slávii a fotbale zvláště: Fandím Slávii a měnit nebudu!.  A několikrát jsme se také dotkli možnosti vytvoření jeho rodokmenu, nakonec to ale vždy zavrhl. Prý je ještě brzy. Tak snad až teď pro jeho vnuky.  

"Dobrý den pane Ondříčku"

Nakonec nám z naších setkání vyšel i dokumentární film  “Dobrý den pane Ondříčku”, který v roce 1988 natáčel náš kamarád režisér Jan Soukup. Po jeho dokončení  jsme všichni zažili hodně nezapomenutelnou dotočnou na chatě Miroslava Ondříčka, kam on pozval i mnoho svých kamarádů.  A mezi nimi bylo hodně veselo a moc příjemně. 
Během natáčení jsme se také poprvé seznámili s Mirkovým kamarádem Vladimírem Sísem. Já  jsem ho znal jako režiséra Balady pro banditu, věděl jsem, že kamarádí s dalajlámou a že natáčel koncert  Louise Armstronga v pražské Lucerně. Víc ne. Ale pak jsem se během jednoho posezení dozvěděl vše. Miroslav Ondříček si ho pozval do Slávie jako partnera, aby si před kamerou popovídali o společném filmu, který v roce 1977 natočili – Novosvětské Antonína Dvořáka. Vladimír pozvání rád a byla ho hned plná kavárna. 

 
Režisér Vladimír Sís s Miroslavem Ondříčkema svou manželkou Alenou.

Takový on byl,  plný vzpomínek, historek, vizí a nápadů, které někdy možná až neopatrně dával k dobru. Vzpomínám si, že Miroslav se tenkrát málokdy dostal ke slovu, ačkoliv film byl o něm.  Ale on byl v pohodě, nijak neprotestoval, nedral se ke slovu. Usmíval se, doplňoval, upřesňoval, ti dva si rozuměli. 

Diskuzní klub u Sísů v Nerudově ulici zleva paní Papoušková, tehdy nerozlučná trojice Miloš Forman, režisér Jaroslav Papoušek a Miroslav Ondříček a hostitel Vladimír Sís.

Báječný silvestr

Myslel jsem si, že to tak bylo a bude vždy. Velmi mě proto překvapilo, když jsem později zažil pravý opak. Měl jsem štěstí a byl v pravou chvíli na pravém místě, abych se mohl stát svědkem velkého "revanše". Hlavní slovo měl Miroslav Ondříček a Vladimír Sís "jen" zdatně doplňoval a byl  Silvestr.  Silvestr, který se nám už nepodaří nikdy zopakovat. Silvestr, kdy jsme se se ženou Alenou, mnichovským malířem Josefem Hozákem a režisérem Vladimírem Sísem přemístili po večeři z dnes již pomalu a hlučně mizejícího hotelu Splendid v Ovenecké ulici k Evě a Mirkovi Ondříčkovým na Žvahov.

Původně začínal silvestrovský večírek u Drocárových doma a i v trochu jiném složení: zleva kameraman Antonín Daňhel, Alena Sísová, režisér Vladimír Sís a Jan Drocár.

A tam jsem zažili báječného Silvestra plného  „veselých historek z natáčení“. Škoda, že se tenkrát nenatáčelo alespoň na magnetofon. Ale, koho by napadlo si točit Silvestra. Já si samozřejmě už žádné podrobnosti nepamatuji, ale zůstal ve mě zakotven trvalý pocit, že jsem byl svědkem něčeho hezkého, neopakovatelného. Přitom bych řekl, že ten obsah Ondříčkova vyprávění nemohla být zase tak velká sranda, protože vyprávěl také o úrazech, které během své filmařské kariéry zažil a těch nebylo málo.
Byla to zkrátka taková opravdu nezapomenutelná, ale v detailech zapomenutá chvíle, na kterou se rádo vzpomíná. V roce 1988. Nebo 1989? To si se ženou Alenou nejsme úplně jisti a po sobotě 28. března roku 2015, kdy Miroslav Ondříček navždy odešel za svou milovanou Evou, nám už s upřesněním data nikdo nepomůže. Zůstali  jsme jedinými pamětníky "báječného Silvestra".  A napsal jsem to jen proto, aby to po nás úplně nezmizelo. Nic víc. 
Miroslav Ondříček mluvil a my ostatní jsme se smíchy nemohli ani napít. Sám Vladimír Sís potom přiznal, že Mirka nikdy dosud neslyšel mluvit o filmu tak krásně. S velkým humorem a láskou.
Chtěl jsem si vzpomenout na Mirka něčím veselým, aby to nebylo tak smutné, to odcházení. Ale ono to nepomáhá. Někteří lidé budou chybět mnoha lidem a Mirek mezi ně patří na místě nejpřednějším.

80. narozeniny - 4. listopadu 2014

 
 
 

Foto z dávnověku

Rok 1990 a první polistopadový filmový festival v Karlových Varech. Předsedou poroty byl tehdy britský režisér Lindsay Anderson (*1923 † 1994).

Miroslav Ondříček měl rád historii.
Při návštěvě Poslanecké sněmovny ho zajímalo hodně historických souvislostí.   

 
 
 

Rozloučení s Miroslavem Ondříčkem se uskutečnilo v úterý
7. dubna 2015 v bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze. 





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta