Vítej každý nový příchozí. I Ty.

" Mým hlavním úkolem , je chránit mé národy před jejich politiky." Zobrazit celý citát »

Habsbursko-Lotrinský František Josef I. (1830-1916)



Ankwicz, Ondřej Alois *1777 † 1838, arcibiskup pražský

16. 07. 2016 | Redakce | Osobnosti

Ondřej Alois hrabě Ankwicz ze Skarbek-Poslawice (*22.6.1777 Krakov † 26.3.1838 Praha) působil od 30.9.1833 ve funkci 25, pražského arcibiskupa a byl 13. primasem českým. Dne 7.9.1836 se korunováním Ferdinanda V. Habsbursko-Lotrinského stal posledním arcibiskupem pražským, který vložil českou svatováclavskou královskou korunu na hlavu českého krále.

Andreas Alois Skarbek-Ankwicz,
Lithographie von Franz Eybl († 1880), 1834;
Foto Peter Geymayer – Eigenes Foto einer Originallithographie der ÖNB (Wien), volné dílo.

Ondřej Alois hrabě Ankwicz ze Skarbek-Poslawice (*22.6.1777 Krakov † 26.3.1838 Praha) se narodil jako syn polského velkostatkáře, popraveného pro domnělé  spojenectví s Ruskem. Jako sirotek byl převezen do Vídně, kde se jeho další výchovy ujal polní biskup Zikmund z Hohenwatrhu ((*1745 † 1825). 

Počátky církevní kariéry

Studoval ve Vídni a Krakově, tam nejprve práva, pak teologii, kde získal i doktorát. Dne 2.9. 1810 byl vysvěcen na kněze. Později se stal  sídelním kanovníkem v Olomouci a olomoucký arcibiskup Maria Tadeáš  hrabě z Trauttmansdorffu-Weinsbergu (*1761 † 1819) ho také 20.4.1813 pověřil vedením diecézního teologického studia.  

Arcibiskupský stolec ve Lvově

V letech 1814-1833 byl lvovským arcibiskupem (25.5.1914 byl nominován na biskupa; 25.3.1815 jmenován a biskupské svěcení mu udělil 15.8.1815  olomoucký arcibiskup Maria Tadeáš  hrabě z Trauttmansdorffu-Weinsbergu. Do historie arcidiecéze se zapsal jako energetický manažer uvědomělé kázně duchovenstva a rozvoje liturgické bohoslužby. Staral se o vzdělání lidu. Jako politik se přikláněl se k politice domu Habsburského. V roce 1817  získal od rakouského císaře titul primase Galicie a Lodomeria (pro sebe a další lvovské arcibiskupy). V letech 1817-1818 zastával funkci rektora Lvovské univerzity. Zakoupil také pozemek pro divadlo ve Lvově (dnešní Národní akademické ukrajinské divadlo).

Arcibiskupský stolec v Praze

Dne 30.9.1833 byl převeden do funkce 25, pražského arcibiskupa a stal se 13. primasem českým. Sám svědomitý při plnění povinností, vyžadoval svědomitost také od kněžstva. Dbal o celkovou vzdělanost obyvatelstva zakládáním škol. V roce 1835 schválil založení  Dědictví sv. Jana Nepomuckého.

Královská korunovace

Dne 7.9.1836 byl jedním z hlavních aktérů poslední korunovace českého krále. Byl posledním arcibiskupem pražským, který vložil českou svatováclavskou královskou korunu na hlavu českého krále. Tím byl František V. Dobrotivý (*19.4.1793 Vídeň † 29.6.1875 Praha) z habsbursko-lotrinské dynastie. Ten byl jako rakouský císař Ferdinandem I. a českým, stejně jako uherský, Ferdinandem V. 

Stará arcibiskupská kaple

Arcibiskup pražský Andreas Alois Skarbek-Ankwicz byl pohřben v chrámu sv. Víta v Praze, ve Staré arcibiskupské kapli, kde jsou spolu s ním pohřbení významní představitelé českého kléru. Např. pražští arcibiskupové Antonín Petr Příchovský z Příchovic, arcibiskup z let 1767 - 1793, Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan (1815 - 1830), Alois Josef Krakovský z Kolowrat (1831 - 1833), Bedřich kardinál Schwarzenberg (1848 - 1885) nebo František kardinál Schönborn (1885 - 1899). Ti všichni se zasloužili nejen o rozvoj církve, ale také o zvýšení vzdělanosti a kulturní úrovně českého národa.

Zdroje: Wikipedie a další internetové zdroje. Pražské arcibiskupství 1344-1994, nakladatelství Zvon, Praha 1994. Jiří Kettner, Dějiny Pražské arcidiecéze v datech, nakladatelství Zvon, Praha 1993.


Ottův slovník naučný:

Ankwicz: Andrzéj Alojzy, hrabě Skarbek z Poslawice, syn předešlého, narozen r. 1777 v Krakově, studoval tamže a ve Varšavě a byl svědkem hrozné smrti otcovy, což učinilo naň taký dojem, že po celý život ostal zasmušilým. Ve studiích svých pokračoval ve Vídni a měl původně v úmyslu věnovati se právům, než k radě tehdejšího polního biskupa hrab. Sigmunda Hohenwarta přešel k theologii r. 1799. R. 1810 dosáhl hodnosti doktora theologie a téhož roku posvěcen na kněze. Pak kaplanoval u sv. Štěpána ve Vídni až do r. 1813, kdy stal se sídelním kanovníkem olomouckým a roku 1814 arcibiskupem lvovským. Když spojená království (od r. 1814) Haličské a Vladimiřské obdržela vlastní stavovské zřízení, jmenován Ankwicz. r. 1817 primasem těchto království. Ankwicz. povznesl uvolněnou kázeň v duchovenstvu své diécése, pečoval energicky o šíření osvěty mezi lidem, založil množství škol ve městech i po venkově, ale polského vlastenectví nikdy neosvědčoval. R. 1833 povolán na uprázdněný stolec arcibiskupský v Praze a 16. února 1834 nastolen. R. 1836 korunoval cís. Ferdinanda I. na krále českého, r. 1837 uvedl do své diécése první milosrdné sestry sv. Karla Bor., které usadily se při nově zřízeném ústavě pro dospělé slepce v Praze. Zemřel již 26. března 1838 mrtvicí.

Zdroj: Ottův slovním naučný. Druhý díl. Praha: J. Otto, 1889.





Copyright © Jan DrocárPavel Loužecký, 2009–  |  O magazínu Historická šlechta